Už rok se Česko nachází v hospodářské recesi. Po dvou letech vlády Petra Nečase, lze-li ji tak s ohledem na silové působení Miroslava Kalouska či Jany Nagyové nazvat, se tedy ekonomickým výkonem měříme se zeměmi, s nimiž nás Nečas nikdy měřit nechtěl: Řeckem, Itálií a Portugalskem.
„Je to důsledek poklesu vládní spotřeby, úsporných opatření. Ale hlavně něco, co bych se nebál nazvat ekonomickou blbou náladou,“ řekl Nečas v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Až se bojím nazvat správně Nečasova slova. Je to totiž zhruba to samé, jako by sebral třídní učitelce prázdný arch vysvědčení, napsal na něj své jméno a pak začal odshora vepisovat samé pětky. I když: taky tomu můžeme říkat sympatická upřímnost, v politice sebevražedná vlastnost.
Nemám samozřejmě nic proti reformám, přinejmenším principiálně. Ekonomická situace Česka před volbami v roce 2010 sice nebyla úplně špatná, horší byl ale trend. Trochu připomínal slavnou fiskální rozvahu Jiřího Paroubka, kde jak v čase sčítáte poslanecký příjem a odečítáte výdaje za život s manželkou Petrou, kumuluje se vám v peněžence jev známý jako manko, chcete-li vážný dluh. Nestáli jsme před bankrotem, národní bankomat ale začínal být nebezpečně prázdný.
Načež přišel Nečas s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, a bankomat zavřeli. Už tehdy chytřejší ekonomové varovali, že naše vláda neprovádí reformy, ale tupé plošné škrty, které nejvíc ze všeho utlumí ekonomický výkon. Nyní jsme v poločase jejího vládnutí a… máme setrvalou recesi. A za rohem opětovné zvýšení DPH, v podstatě další plošný škrt spotřeby.
Nejde ale jen o tvrdá data. Naše nálady – podobně jako i ekonomické chování - vycházejí jak z momentálního pocitu, tak z budoucích očekávání. V tom byl hotový mistr politický kouzelník Paroubek: i když měl vždy prázdné kapsy, klidně vám v pondělí slíbil třináctý a v úterý čtrnáctý důchod, protože věděl, že už ve středu bude místo premiérem kandidátem na ústeckého zastupitele.
Nečas je jeho zrcadlový opak: v pondělí vám slíbí jedno zvýšení daní a v úterý hned další. Především je ale premiérem bez jakékoli sociální inteligence, pro politiky nejdůležitější vlastnosti. Nechápe, že nemůžete lidem brát peníze, zatímco lidi kolem něj berou stotisícové odměny, případně kradou miliony. Tedy: můžete, ale jen v totalitě.
Toporný, kožený a stále uštvaněji působící Nečas je coby premiér nejzoufalejším prodejcem vládní politiky. Velmi záhy se z něj stal „pan Tři procenta“, čímž výjimečně nemyslím korupci: všechny škrty začal voličům prodávat kvůli fiktivní vidině tříprocentního deficitu státního rozpočtu, což je pro většinu z nich jako fata morgána.
Případně ještě hůř: za třemi procenty deficitu málokdo vidí vytouženou vodu, ale jen tři procenta. Navíc něčeho, co jako by nebylo jejich a čemu stejně moc nerozumí, protože kdyby tomu rozuměli, vzali by parlament i Strakovu akademii útokem. Blbou ekonomickou náladu, to ale mají.
