Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek nakonec jmenuje Lenku Bradáčovou pražskou vrchní žalobkyní, jak si přeje nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a s ním i média a taky spousta lidí zoufale hledajících v české politice svaté. Problém je, že svatí z české politiky odešli někdy v době, kdy se mladý Miroslav Kalousek pokřižoval na obraně a začal vyzbrojovat armádu.
Začněme ambiciózní mediální bohyní Bradáčovou, ženou mužských emocí. „Lovkyně korupčníků“, jak ji v typicky novinářském záchvatu patetického kýče nazývá Karel Hvížďala, sedí téměř deset let na ústeckém státním zastupitelství, dohlížejícím na nejzkorumpovanější kraj ovládaný nejhoršími politickými kmotry – a téměř deset let ani jeden korupčník!
Spíš než jako lovkyně vypadá jako někdo, komu dají v lese pušku a nechají ho střelit do krmelce plného nenažrané škodné. Až najednou letos padne někdejší středočeský hejtman David Rath, jistá mediální i kariérní bomba spadající ovšem do jurisdikce jiného kraje, než Bradáčová působila.
Nijak Ratha neobhajuju, tolik příčetnosti mi ještě zbývá. Říct však, že jeho případ nesmrdí jistými specifiky, je jako splést si v létě pražskou tramvaj s parfumérií. Kdyby bláznivého doktora, co nebezpečně propadl vlastnímu kultu, poslala do díry například Kalouskova soukromá policie FAÚ, šťourající se v kontech politické konkurence, bude svatý i z Kalouska. Nebo přinejmenším v pekle postoupí o patro výš ke Stanislavu Grossovi.
Jinými slovy: Bradáčová jistě nebyla na pražský post jedinou vhodnou adeptkou, což myslím jako hodnotově neutrální definici, jak by řekl prezident Václav Klaus. V jistou chvíli se však stala jediným akceptovatelným symbolem boje dobra proti zlu.
Ani její jmenování ale nijak neodlehčuje ODS, pod vedením premiéra Petra Nečase stále fantastičtější partě. Odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, jenž si na Bradáčové sobecky honil body vlastní popularity, působilo stejně věrohodně jako jmenování jeho nástupce Pavla Blažka, jehož jedinou veřejně známou kvalitou byl ničím nekorumpovaný brněnský přízvuk. Tedy kromě potenciálních delegátských hlasů pro podzimní volební sněm ODS, samozřejmě.
Až mi bylo brněnského advokáta líto. Co přišel do Prahy, jako by si kopal vlastní hrob: ráno na něj nikdo kvůli Bradáčové netlačí, zatímco už večer upouští tajemné kouřové signály o vlivných lidech, jimž nyní nejslavnější žalobkyně vadí; načež údajný vynikající ústavní právník přijde s výběrovým řízením na vrchního žalobce, jež se záhy ukáže jako méně ústavní. Ani PR guru Petr Dimun by něčí mediální obraz takhle nezpackal.
Snad jediným Blažkovým jasným signálem k veřejnosti bylo: ODS se bojí Bradáčové a udělá všechno pro to, aby i dalších deset let zůstala v Ústí nad Labem. Po pár agonických týdnech plných konstruktivních schůzek vedoucích k dalším konstruktivním schůzkám, kdy jako by ministr spravedlnosti doufal, že ji vysněný kariérní postup přestane vábit, Bradáčovou nakonec jmenoval. Celková pachuť však zůstává.
