Znám několik lidí, kteří chtějí být prezidentem. Pak takové, co nechtějí, a výjimečné případy, které nevědí. K těm váhajícím patří Jan Švejnar.
Při poslední prezidentské volbě vzbuzoval Jan Švejnar protichůdné emoce. Jedni doufali, že by se s jeho pomocí mohli konečně zbavit Klause a nevadilo jim, že jeho volbu má v rukou Jiří Paroubek, protože všechno lepší než Klaus. Jiní k němu pociťovali až fanatickou nenávist. Proč? Protože to byli ti samí, co Klause dvě desetiletí fanaticky zbožňují a prominou mu všechno.
Třeba ztrátu paměti, když se v 90. letech mluvilo o sponzorování ODS, příchylnost k lidem typu Miloševiče a Putina (však taky dostal Putinovu, pardon, Puškinovu cenu), mstivost, když nejmenoval soudcem mladého právníka, který se mu odvážil odporovat. Klaus nerespektoval rozhodnutí několika soudů, že nemá právo jmenování protahovat.
Ale co nějaké soudy v této zemi. Ani platy hradních spolupracovníků nehodlá zveřejnit, byť by měl. Ale proč chtít po hlavě státu, aby brala vážně nějaké soudy. Spolu s Milošem Zemanem zdiskreditoval politiku uzavřením takzvané opoziční smlouvy, kdy smazal rozdíly mezi vládou a opozicí. Všeználkovstvím sahajícím od ekologie až po film budí útrpnost mezinárodních rozměrů.
Švejnar se ale zase kompromitoval spojenectvím s Paroubkem, což mu hodně lidí znepřátelilo, protože Paroubek je přece jen dost ohavná postava české politiky a dokáže všechno kolem sebe mimořádným způsobem zamořit. Přece jen se ale Švejnarovi povedlo v průzkumech hodně lidí získat a mohl by to zopakovat.
Jenže se zdá, že mu chybí vůle k moci. Vůle k moci je ošklivý pojem, ale co se dá dělat. Politika je záležitost moci. Lékař má mít vůli uzdravovat a technicky to umět, hasič má mít vůli hasit a politik má mít vůli k moci. Jde jen o dodržování pravidel, není to tak komplikované.
Švejnarův problém je, že nebudí dojem, že by měl vůli k moci. Jan Fischer ji zjevně má, Vladimír Dlouhý taky. Zeman též, i když se pořád stylizuje do role Charlese de Gaulla a chce být ze své poustevny povolán lidem jako spasitel.
Když volili prezidentem Emila Háchu, jeho lékař upozornil premiéra Berana na Háchův zdravotní stav. Beran odpověděl, že pan prezident se zaručeně nedostane do situace, kdy by musel něco rozhodnout. A v březnu 1939 rozhodovat musel.
Je to marné, jestli chce být Švejnar někdy prezidentem a uchránit nás tak před všemi těmi bývalými komunisty a jednou Bobošíkovou, měl by se rozhodnout rychle a jasně. Ať aspoň víme, že by se v jiných situacích taky dovedl rozhodnout.
Autor je redaktorem MF Dnes.
