Prezidentský kandidát Jan Fischer se nedávno ohradil, že není žádný „Honza“, jak jsem ho i já vylíčil ve svých zlomyslných článcích. Nemohl jsem si prostě pomoct, a zvlášť po jeho zdařilém reklamním videu z chaty (archivní filmové jméno: Já se přece vůbec neschovávám, mámo!): Fischer v něm vypadal, mluvil a působil jako lidový Honza, jen bez buchet.
Čímž samozřejmě nemyslím nic ohledně intelektu, spíš vnitřní i venkovní esenci češství. Ostatně Fischer je vystudovaný statistik a hra s čísly určitě vyžaduje jistý intelekt, bez umění pohrát si s nimi například málokdy někoho okradete.
Nyní na internetu běží další Fischerovo lidové video, tentokrát s režisérem Zdeňkem Troškou. Oba velikáni na něm spolu poobědvají v Benešově, načež se začnou trumfovat ve vzájemném vychvalování, jako by ani nechtěli, aby vzájemná intenzivní náklonnost skončila pouhým jídlem.
„Mám opravdu velkou radost, že jsem se mohl sejít s milými a inteligentními lidmi,“ pochvaluje si zážitek Troška. „Je to jediný slušný politik, vrátí slušnost i nám.“ „Setkání s panem režisérem Troškou bylo stejně milé, jako jsou milé všechny jeho filmy,“ kontruje orgiemi milosti Fischer. „Málokdo ví, že velmi dobře režíruje i klasické opery.“
Klasické opery? Ale samozřejmě! Nakonec co jiného než klasická opera na jihočeský způsob je i Troškova slavná vesnická trilogie o slunci, senu, jahodách, erotice a fackách? Jen se obávám, jestli Fischer zvolil kvůli nápravě lidové image správného režiséra a žánr, tedy aspoň nechce-li fakt jít do prezidentské volby jako lidový Honza.
Co třeba milý pokec s průvodci Literární revue 333 na ČT 2, Janem Lukešem a Janem Schmidem? Nikdo jim nerozumí, takže své vystoupení v pořadu pak Fischer může interpretovat, jak chce – ostatně stejně jako celý pořad. Může se smát a může i brečet, možná dokonce najednou.
Fischer je ohledně prezidentské volby vůbec trochu zmatený, snad za to může dvouletý londýnský exil. Jako by expremiér zapomněl na tuzemský ústavní pořádek. Nedávno zveřejnil své „Desatero mé prezidentské volby“, které s prezidentskou volbou nemá téměř nic společného.
Na Hradě totiž Fischer hodlá investovat do vzdělání a výzkumu, podporovat nová pracovní místa, dbát na vládu práva a pořádek ve veřejné správě, budovat nezávislou justici, skončit aroganci moci, posilovat ústavnost…. Nic z toho ale nemá český prezident na starosti, tedy nechce-li Fischer naši ústavnost skončit. Ale i tak mu už předem děkuju: i kdyby jen pro ta dvě videa, tak jeho kandidatura stála za to!
