Pokud jde o bleskurychlý výkop ministra Pospíšila z funkce, prokázal premiér Nečas nebývalou hbitost a razanci. A taky schopnost koordinovat své kroky s hlavou státu, jaká tu už dlouho nebyla. Stinnou stránkou je jen zdůvodnění tohoto energického kroku: ministrovo manažerské selhání a nadměrné požadavky ministerstva na státní rozpočet. Vyvolává to dojem, že Pospíšilovo rychlé odstranění bylo velmi naléhavé a na nějaké přesvědčivé důvody nezbyl čas.
Premiér tak vlastně zaúkoloval koaliční partnery, opozici i veřejnost: přemýšlejte intenzivně, co za tím je!
Nejprve se provalilo, že nejvyšší státní zástupce navrhl do funkce Vrchní státní zástupkyně v Praze dr. Bradáčovou. Pospíšil ji chtěl jmenovat, ale vzhledem k rychlosti vyhazovu to už nestihl. TOP09 okamžitě vyzvala ODS, aby rozptýlila podezření tím, že nový ministr Bradáčovou neprodleně jmenuje.
Tím se ze jmenování Bradáčové stala prestižní záležitost: jednak to vypadá, že si TOP09 přihřívá nějakou vlastní polívčičku, a jednak nový ministr ji pod takovým tlakem prostě jmenovat nemůže. Dr. Bradáčová sama bohužel k zašmodrchání věci přispěla temnými náznaky o „silách v ODS“, které jí nepřejí (při vší úctě k bravuře, s jakou zvládá případ Rath, se nemohu zbavit dojmu, že to s vlastní medializací trochu přehání).
Podezření mocně přiživoval i premiér Nečas: o tom, že Zeman navrhl do funkce pražského Vrchního státního zástupce Bradáčovou, prý nevěděl, nic proti ní nemá. Pokud jde o Rathův případ, měla to jednoduché, exhejtman si naběhl sám, navíc se před časem údajně spustila s Paroubkem (politicky) a podporuje ji mj. Pospíšilův údajný guru Jurečko. To všechno není o moc věrohodnější než důvody k Poslíšilovu odvolání.
Jasněji je po prvních vyjádřeních nového ministra Pavla Blažka. Nejprve naznačil, že o jmenování rozhodne teprve po setkání s Bradáčovou, při němž si chce ověřit její „integritu“. Doufám, že přitom nebude používat příliš brutální prostředky.
Nejde však jen o Bradáčovou, ale především o vymezení vztahu mezi ministerstvem a nejvyšším státním zastupitelstvím: existuje zde prý vztah nadřízenosti a podřízenosti, nejvyšší státní zástupce je podřízeným ministra spravedlnosti. Pan Blažek chce bojovat proti mýtu, že je tomu naopak. Nastupuje tedy do funkce s emancipačním programem, což je nejlepší předpoklad k tomu, aby v terénu státních zastupitelství nezůstal kámen na kameni.
V zásadě přitom, jak vyplývá ze situace, půjde o nový zákon o státních zastupitelstvích, v němž má být subordinace přesně definována. Zejména personální obsazení Vrchního státního zastupitelství v Praze je citlivá záležitost, protože do oblasti jeho působení spadají i vrcholné politické orgány ČR.
Od prezidenta Klause dostal ministr jasné zadání: zabránit politizaci fungování resortu spravedlnosti. Politizaci se zabrání tím, že se nejvyšší státní zástupce jasně podřídí ministru spravedlnosti.
Dojem z toho všeho je poměrně tristní: Vládní koalici devastuje konflikt mezi ODS a TOP09. Oba koaliční partneři soutěží o to, kdo je autentičtěji konzervativní, a přetahují se o tytéž voliče. Odchod Věcí veřejných z koalice koalici sice výrazně oslabil, ale nesjednotil. A ČSSD může virválu na pravici jen pobaveně přihlížet. Permanentní vnitrokoaliční konflikt jí hraje do karet.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
