Všechno je, jak má (ve Varech) být. Léto vystřídal sychravý podzim, kinům kraluje Sever, diváci ztrácejí barvu a pojmy jako datum a čas smysl.
Už léta funguje karlovarský festival jako příslovečný stát ve státě, počínaje tím, že má vlastního prezidenta, konče počasím, které je v něm zcela nepodobné tomu ze zbytku světa. Jinými slovy - Nečas si v Praze může povyházet klidně celou vládu, ale na kolonádě to nic neznamená. Vstupenky a filmy mají přednost před vším, tak to prostě je.
Přesto se letos našla událost "zvenčí", která chod festivalového mikrokosmu na jeden den ovlivnila: fotbalový zápas Itálie se Španělskem. Ne že by finále mistrovství Evropy vyprázdnilo kinosály, na to byl paralelně promítaný snímek Thomase Vinterberga Hon až příliš lákavý a dobrý, čtyřgólové vítězství Španělska nicméně zasáhlo do debaty o kvalitě filmové soutěže. Objevil se totiž názor, že když Italové dostali na frak mezi brankami, mohli by jim přát aspoň karlovarští porotci. Něco na tom je.
Jak ukázal Román o jednom masakru, politický thriller, který se v soutěži promítal ráno po inkriminovaném zápase, nešlo by totiž pouze o akt sportovní solidarity. Filmové plátno sedlo Itálii víc než fotbalové hřiště v Kyjevě, a tak lze volání po přízni porotců považovat za oprávněné. Všechno se ještě může změnit, ale z dosavadní soutěžní nabídky je Giordaniho snímek jednoznačně nejzralejším příspěvkem a mezi nejistými debuty ční hrdě jako monolit.
À propos sport: je zajímavé, v jaké míře opanoval program letošního festivalu. Nechybí atletika (Věra 68), fotbal (Dva nula), skateboardisti (Tohle není Kalifornie), ba ani Pepík Hnátek se Slavojem Houslice, který se procpal do retrospektivy českých filmů.
A došlo dokonce i na dostihy - na závodišti i v dokumentu o Josefu Váňovi. Na jeho premiéru prý možná dorazí i koně, ve Varech, kde se promítala ukázka, jsme si nicméně museli vystačit s Michaelem Kocábem. Jaké to bylo? No řekněme, že kopyta a Váňa zaujali víc než exministrův zpěv.
