Po rozhovoru s herečkou Helen Mirrenovou mám přání: založte, prosím, někdo festival dam. Ty britské, s titulem Dame přidělovaným královským majestátem, jsou totiž ztělesněním novinářových snů.
Považte sami: když přijdou pozdě, pokorně se omluví. Když hovoří, mají vždycky o čem. Když se stane faux-pas, přejdou ho, když (náhodou) samy udělají faux-pas, promění ho v přednost. Na fotkách vypadají vždycky dobře, jsou vtipné a pohotové (což se hodí nejen u těch faux-pas, ale taky pokud na rozhovor s nimi máte nekřesťansky málo minut). A ještě navíc chápou, co je to mít migrénu.
Loni takhle festival ve Varech okouzlovala Dame Denchová, letos titulu dělala čest pro změnu Dame Mirrenová. Za dvacetiminutové zdržení se kála hned na tiskové konferenci. Svůj život, který - jak oznámila při přebírání Glóbu za přínos filmu - hodlá ještě minimálně třikrát zopakovat, rozebrala od kořenů (ruských) po současnost (s Hopkinsem).
Fakt, že jí v jednu chvíli přímo pod nohama přistál kus Thermalu, respektive dekorace odlepené ze zdi, přešla taktním mlčením a culíček, jímž provizorně vyřešila fakt, že ji ráno před tiskovkou zradil hotelový fén, dodal dámě Mirrenové dívčí svěžest.
Děkovnou řeč nenásilně proměnila v pietu za zesnulou kolegyni Noru Ephronovu, prezidenta Jiřího Bartošku přivedla do rozpaků, když zatoužla znát procento ženských filmů v programu a v průběhu rozhovoru pro Reflex stihla vymyslet, jak by měla vypadat znělka s její čestnou cenou.
A ano, měla aspirin a péči, jestli ona migréna, která se nevyhýbá hvězdám ani novinářům, není příliš nesnesitelná. "Vezměte si, jsem na tom stejně. A seženu vám kafe, chcete?" ptala se ustaraně žena, s níž mělo být podle oficiálních instrukcí nemyslitelné komunikovat jinak než jako se šlechtičnou. "Dejte už mi s tím titulem pokoj, osobu Dame Mirren neznám. Já jsem Helen, těší mě, a vy?"
Podívejte se na příjezd Helen Mirrenové do Karlových Varů:
