Je to téměř tři měsíce, co Česká televize po agonickém čekání spustila nové večerní zprávy. Takže pomalu končí doba hájemství, tedy jestli kdy byla: nové „jasné a spolehlivé“ zprávy jsou jasná nuda, u níž se vždy spolehlivě zasmějete. Bohužel jen v těch nesprávných momentech.
Už když ČT oznámila, že nové zprávy budou hodinové, ptal jsem se sám sebe, čím je na Kavčích horách vycpou, když už předchozí tradiční půlhodinka byla nuda – a teď zrovna nemyslím nic erotického od moderátorky/reportérky Anety Savarové.
Odpověď je prostá: nové zprávy jsou dvojnásobná nuda. Půlhodinu prostě neuděláte zajímavější tím, že reportéři berou zpovídané chudáky na povinnou procházku parkem, obchodem či skladem. A zvlášť když se u toho například Jakub Železný, jenž se má tolik rád, často tváří jako vyšetřovatel StB.
Ano, přinejmenším v jednom se večerní zprávy od dubnové premiéry zlepšily: moderátoři už nestojí kdesi v dáli, takže je nejenom slyšíme, ale i vidíme. Ve výsostně vizuálním médiu jistě plus, aspoň na moloch jménem ČT. Dokonce si na stání i nějak zvykli, takže z nich už na obrazovce nesálá toporné zoufalství, jaké většinu z nás při delším stání přepadá. Ne nadarmo je stání jedním z mučících prostředků.
Problém je, že delší nové veřejnoprávní zprávy nejsou ani tak obsahem, jako spíš formou: sdělí nám víceméně to samé, jen delší a rádoby zábavnější formou, jíž se ve světě PR machrů říká dynamičtější. Anebo jinak: uděláte to akčně jako kdysi na Nově, když ji její vedení ještě zaživa nepohřbívalo a vědělo, co je kvalitní humor.
V praxi to znamená, že když nám ČT chce večer sdělit, že bylo celkem teplo, koupí v redakci reportérce Lence Drmotové digitální teploměr a vyšlou ji do terénu. Tam pak zjistí velmi zajímavou věc: zatímco je venku na sluníčku přes třicet stupňů, je dole v metru pod třicet stupňů. Myslím, že se s tím budu muset ještě nějak vyrovnat.
Na Kavčích horách začali být vůbec hraví: když je někde metaforicky horko, pustí nám na obrazovku skutečný požár; když to má být naopak, pustí nám detailní záběr na zmrzlinu. Myslím to celkem vážně - je to na Oscara. Jen ještě nevím, v jaké kategorii. Jedno ale ČT vytknout nelze: u nových zpráv se zasmějeme. Jen obvykle tehdy, když máme brečet.
