Viděli jsme málem v přímém přenosu, jak hejtman David Rath převzal úplatek, a můžeme si dokonce přečíst, co u toho říkal. A taky jsme viděli ostudu kmotra Romana Janouška, který porazil autem člověka a pak ujel. Na vlastní uši jsme slyšeli, jakým způsobem řídil Pavel Bém pražský magistrát.
Je možné zpochybnit skutky, které se očividně staly? Ano, to bohužel lze.
Všichni teď očekávají, že logicky bude následovat trest. Může se stát, že nepřijde? Bohužel ano.
Zažijeme hitparádu právních kliček, výmluv a zdržování. Svědkové budou zapomínat. Dozvíme se, že úplatek je možné vzít jaksi mimoděk, bez našeho vědomí. Kauzy se povlečou.
Obáváme se, že Rathův případ dokonce odstartoval útok antipolitických sil na tradiční strany, jak píše ve svém komentáři v tomto čísle Bohumil Pečinka.
Jen se dohadujeme, proč se případ přestěhoval od ústecké žalobkyně Lenky Bradáčové na středočeské státní zastupitelství. Je to důkaz vrcholné manipulace, anebo naopak naprosto logický krok?
Dočítáme se, že to všechno nejsou skutečné kriminální případy, ale jen politická hra.
A nad tím vším se vznáší gigantická skepse veřejnosti: stejně se všechno zamete pod koberec!
Cesta z toho ven je jediná. Nikdo ještě nevymyslel lepší řešení než absolutní otevřenost.
Jestli chce Rath mluvit před poslanci, ať mluví, kolikrát chce. Ať Lenka Bradáčová poskytuje rozhovory a vysvětlí, proč o případ přišla. Ať policie každý den vysvětluje, co se děje s Janouškovým případem a jak probíhá šetření Pavla Béma.
Každé mlčení, každý nezvednutý telefon, každé vyhýbavé vyjádření totiž znamenají: nemám čisté svědomí.
Zpochybnit lze i ranní východ slunce. Jen je to potřeba prokázat u soudu. Je jedno, jak trnité cesty k němu povedou, hlavně aby tam očividné kauzy skončily.
