Tak dlouho mnozí volali po přímé volbě hlavy státu, až si ji nakonec vydupali. A tak odpovědnost za příští prezidentskou volbu snímáme z poslanců a senátorů. Bereme si ji na bedra všichni. Přitom opravdu není na co se těšit. Hlavními favority jsou v tuto chvíli dva muži, kteří se pro Pražský hrad zrovna nenarodili. Janové Fischer a Švejnar.
Oba si lze snadno představit jak s hlavou zabořenou do papírů v zapadlé kanceláři statistického úřadu, tak s křídou v ruce před studenty ekonomie na některé z amerických univerzit. Například v Michiganu. Ale v úřadu českého prezidenta? To ani náhodou.
Fischer i Švejnar jsou jistě vzdělaní, inteligentní, pracovití i ambiciózní muži na vrcholu svých intelektuálních sil. Oba umějí používat příbor a jistě zvládnou nenucenou společenskou konverzaci třeba na summitu Evropské unie. Ale postrádají charisma, jež k prezidentskému úřadu patří.
Bez charismatické osobnosti ztratí prezidentský úřad kouzlo, které v posledních dvaceti letech na Hradčanech udržoval nejprve Václav Havel a po něm i Václav Klaus. Opravdu chceme mít prezidenta, jehož hlavním programem je plynout s hlavním (evropským, ekonomickým atd.) proudem a za žádných okolností nevystrkovat hlavu, aby náhodou neschytal pohlavek? Nebylo by lepší vynést do prezidentského úřadu člověka, který má vlastní hlavu a ze svých názorů neuhne, i kdyby se proti němu postavil zbytek světa?
S prezidentskou volbou si bohužel nevědí rady ani hlavní politické strany. ODS vybírá mezi Evženem Tošenovským a Přemyslem Sobotkou, sociální demokraté mají Jiřího Dienstbiera. A tak není divu, že předvolební průzkumy favorizují Švejnara s Fischerem. Jako by se voliči rozhodli dvě hlavní politické strany potrestat za to, že nedokážou přijít s důstojným prezidentským kandidátem.
Jediným, kdo po Havlovi s Klausem splňuje všechna prezidentská kritéria, je tak nyní kandidát Miloš Zeman. Zatím ho sice podporuje pouhá desetina voličů, ale prezidentská kampaň ještě ani pořádně nezačala. Až začne Zeman se svými hlavními soupeři diskutovat v televizi, pak se teprve ukáže, jak vypadá plnokrevný prezidentský kandidát. Navzdory všem Zemanovým minusům, jež na tomto místě nemá smysl rozebírat. Známe je přece všichni. Ale aspoň je známe, což se o Fischerovi se Švejnarem říct nedá.
Zeman možná nakonec ve volbách neuspěje a prezidentem se stane Jan Fischer. Muž, který je tak průměrný, že by se mohl stát panáčkem na semaforu. Nebo na dveřích toalet. Ale až nám to všem jednoho dne dojde, bude pozdě. Pak budeme moci jen litovat, že jsme vybrali špatně. Ale aspoň už nebudeme moci vinit někoho jiného. Jen sebe. Jsme přece o tolik lepší než politici.
