Předseda lidovců Pavel Bělobrádek měl řeč na jejich ideové konferenci. Podle něj je peněz dost, stát jen musí vzít peníze lidem, kteří nemají odpovídající příjmy, ale zato mají tryskáče a miliony schované pod podlahou nebo v akciích na doručitele.
Donedávna bylo celkem jedno, co si lidovci myslí, protože do Sněmovny se po posledních volbách nedostali a v Senátu je jich málo. Jenže teď se podle průzkumu preferencí zdá, že by se strana mohla dostat nad vytoužených pět procent a opět mít pár poslanců.
A jak v Česku víme, kdo má pár poslanců, může být žádoucí koaliční nevěstou. O lidovcích je známo, že na rozdíl od jiných stran mají „vysoký koaliční potenciál“ daný tím, že si zakládají na image středové strany a vždycky chtějí „být u toho“. Faktem je, že po zážitcích s Věcmi veřejnými musí na lidovce s nostalgií vzpomínat snad i nejeden ódéesák.
V politickém spektru stojí lidovci přes proklamovaný střed spíše nalevo, což je dáno tím, že i když nejsou filiálkou katolické církve, tak její sociální naukou se inspirují. A o papežích se tvrdívalo, že jsou to poslední opravdoví socialisté v Evropě.
Teď by najednou mohla pravice zjistit, že by se jim lidovci hodili. „Použitelní“ lidovci by totiž mohli vyřešit jeden problém české politické scény, totiž zablokování levice existencí pořád ještě jakžtakž žijících komunistů. Komunisté mají bezkonkurenčně nejvyšší věkový průměr členstva, ale pořád mají voliče a těch teď po Rathově aféře přibude.
Možná si socialisté neuvědomují, že pro ně už lépe nebude. Dosáhli v preferencích svého maxima, vládní koalice zase dna. Trochu se to ještě o nějaké procento hne, ale to je tak všechno.
Pro levici a pravici by byl návrat lidovců výhodou, protože užiteční mohou být pro všechny. Sice mají trochu femininní charakter, těžko do poslední chvíle říci, co udělají, na druhou stranu je tady ta strana už století, tak má pubertu za sebou.
Čistě laicky člověka napadá, jestli by pro někoho, neříkám pro koho, nebylo výhodné si lidovce aspoň před parlamentními volbami - ať už budou, kdy budou - pojistit předvolební koalicí. Tímto výtahem by se do Sněmovny dostali. Dostali by se tam rádi a rádi by zase „byli při tom“. Vliv komunistů by to oslabilo, což vyhovuje skoro všem.
Podobnou roli by mohli sehrát i zelení. Pravověrný pravičák nemusí být nadšený, ale po posledních zkušenostech by bylo dobré trochu vystřízlivět z volání po nových a čistých stranách, které nejsou tak čisté a nové, jak se zdá. Z hlediska zdravého rozumu by bylo asi jednodušší tlačit na to, aby se aspoň trochu změnily strany, které už máme, abychom pořád nebyli v rukách nějakých jurodivých spolků, o jejichž úmyslech nic nevíme.
Jan Jandourek
Autor je redaktorem Mladé fronty Dnes
