Umělce v hladovění jsem si vypůjčil od Franze Kafky, tenkrát nebylo sociální cítění tak rozvinuto jak dnes, takže on psal jen o jednom. Teď to budou hned tři; jeden z TOP09, další z ODS, poslední z ČSSD. V rámci experimentu, který vymysleli v redakci Mladé fronty Dnes, bude jejich úkolem vyžít jeden týden z částky odpovídající nejčastějšímu „týdennímu“ příjmu obyvatele ČR: totiž z 2800 Kč.
Experimentu se musí účastnit i případná životní partnerka, ta má právo vložit rovněž 2800 Kč. Výdaje jdou pochopitelně na celou rodinu včetně dětí.
Z částky je třeba financovat vše - od nákupů přes dopravu a služby po zábavu a sport. To, co rodina vydá na bydlení a energie, už předem v redakci odečetli. Udělat si předem zásoby potravin je přísně zakázáno.
Experiment se mi těžko ověřuje: jak jsou rozpočteny např. výdaje na ošacení? Navíc jako důchodce jsem v situaci, kdy na zábavu nemám moc času a na sport dost zdraví. MHD mám zatím zadarmo, autem skoro vůbec nejezdím. Možná proto mi těch 2800 Kč na týden připadá poměrně dost.
Přes tuto svou izolovanost si dovedu představit, že poslanec má výdaje, které si prostý pracující (jak se říkalo před listopadem 1989) může ušetřit: například musí cestovat za voliči, absolvovat schůzky s partnery a je třeba zohlednit i fakt, že budova PS není např. na Žižkově, ale ve smrtící turistické zóně, v níž se nacházejí kavárny a restaurace s mastnými cenami.
Pro prostého člověka to ovšem nejsou žádné argumenty, proč by si dotyčný zasloužil jiný plat než ten nejprůměrnější, zaslouží-li si vůbec nějaký: lidé jsou přesvědčeni, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, že něco jako poslance nepotřebujeme, a dalo by se to trpět snad jen v té chvíli, kdyby to dělali zadarmo.
Tomu ideálu jsme byli za minulého režimu poměrně blízko (poslance tehdejšího typu jsme opravdu nepotřebovali, dělali to při zaměstnání a příjem z té činnosti byl sice slušný, ale zdaleka ne horentní).
Výsledek experimentu lze tedy předem odhadnout: poslanecká týdenní askese je z věcného hlediska zbytečná a směšná. Aby svou funkci mohli normálně a zodpovědně vykonávat, musí poslanci brát o dost víc než průměr. Jenže u veřejnosti si přitom ti tři svým gestem pokory příliš nešplhnou.
Veřejnost je totiž přesvědčena nejen o tom, že svou funkci poslanci en bloc nevykonávají ani normálně, ani zodpovědně, ale i o tom, že navíc jsou vlastně zbyteční. Proč vyhazovat zbůhdarma takové peníze, zvlášť v době krize?
Takže mi nezbývá než konstatovat, že jde o typický příklad populismu, který požírá sám sebe. A souhlasit s ministrem Kalouskem, který se akce odmítl zúčastnit: tenhle projekt je totiž opravdu stupidní.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
