Vážený pane profesore, mohl byste vysvětlit kontrast mezi vnitrodruhovou agresivitou lidí (například slovní i fyzické napadení ve frontě) a tím, že lidé jsou ochotni téměř nasadit svůj vlastní život pro záchranu života cizího (pomoc při autonehodě, požáru)? Děkuji za odpověď a případné doporučení dalších zdrojů.
Luboš Račanský
Univerzum je vybudováno na kontrastech a – chcete-li – paradoxech. Vždyť k Vaší otázce jsou mnohem drastičtější příklady: na jedné straně se pošlou do plynu milióny lidí a další hynou ve válkách a na popravištích, na druhou stranu medicína vypiplává s obrovským nasazením 700gramového nedonošence, na jehož lidské svébytnosti se nedokážou shodnout ani filozofové.
Na silnicích u nás ročně lehkomyslně zahynou nejméně troje Lidice, zatímco na resuscitačních jednotkách se za obrovské peníze a s využitím nejmodernější techniky udržují při životě jedinci, kteří se třeba už nikdy neproberou k vědomí. Vtip je v tom, že svět neběží podle kupeckých počtů má dáti – dal.
Absolutní imperativy na jedné misce vah nejsou relativizovány ztrátami na misce druhé. Hodnotu života jedince neumenšuje velikost populace ani z kolika je kdo dětí.
Na jedné straně svět udržují v chodu síly hnací, jakou je třeba vnitrodruhová agrese (podle jiných libido či sociální dominance), na druhé straně jej zachraňují před záhubou různé mechanismy, jež agresi zneškodňují. K nim patří rituál, sport, individuální přátelství a svým způsobem i mutuální altruismus.
To, co se Vám zdá paradoxní, je ve skutečnosti logickým důsledkem toho, jak je svět ustrojen. Jak agrese, tak nasazení pro záchranu bližního jsou jen dvě strany téže mince a slouží témuž: udržují svět v chodu. Základní prací o agresi je Lorenzovo dílo Takzvané zlo.
Prvním přiblížením k pochopení recipročního altruismu je Triversův článek z roku 1971 „The Evolution of Reciprocal Altruism“ (Quarterly Review of Biology 46: 35–57). Další najdete také na hoschl.cz, kde do vyhledávacího okénka zadejte třeba sociobiologie nebo altruismus apod.
