Presumptivní (a teď lingvisticky vykrádám svého guru Jiřího Paroubka!) čistič ODS Nečas, jemuž při nástupu do čela partaje zapomněla jeho nonstop asistentka Jana Nagyová strčit do kapsy saka mýdlo, se k problému korupce v ODS znovu staví čelem: řekl, že jde „o věci, které byly v minulosti“ a že se nahrávky týkají událostí před jeho nástupem do funkce šéfa ODS.
Ještě že tak, fakt: chudák Nečas byl totiž v ODS od roku 1999 pouhým místopředsedou, takže s jejím vedením vlastně neměl vůbec nic společného. Prostě jen, podobně jako dobří lidé z pražského magistrátu nad korupcí, zavřel oko. Případně obě. Snad i proto si teď s Bémem hodlá „vážně“ promluvit.
Myslím, že vím, jak to bude vypadat. Nagyová, jež se v místnosti zcela náhle objeví s kabelkou od jiného kmotra Tomáše Hrdličky, se Béma zeptá, jestli náhodou neví, kdo mohl nahrávku pustit ven, protože něco takového ukazuje šéfa ODS ve světle, v jakém šéf ODS nechce být viděn, protože není šéf ODS, jaký si myslíme, že je. Totiž že se v ODS, co ho k jejímu kormidlu před dvěma lety strčil Ivan Langer, nyní správce její kasy, v ODS totálně zhaslo. Poslední dobou stále vysmátější sympaťák Bém jí řekne, ať zavolá jeho asistence, protože zrovna odlétá s českou vlajkou do Himalájí.
Přemýšlím, který z premiérů a šéfů partají v minulosti působil tak zoufale směšně jako Nečas, a nikdo mě nenapadá. Stanislav Gross byl upřímný pitomec a na nic si nehrál; Mirka Topolánka všichni brali jako Valacha s kapsou plnou nejhorších vtipů na světě; z Jiřího Paroubka šel aspoň totalitní strach. Z Nečase vychází jen robotická snaha být někým, kým slíbil, že bude, kým ale nikdy být nemůže. Jako by se Paroubek stal mluvčím CzechTeku.
