Volby prezidenta u nás je zábavná záležitost, ať už šlo volbu nepřímou, nebo teď hrozící přímou. Postarají se o to různé panoptikální postavy, které se vrhnou do boje.
Záleží samozřejmě na osobních preferencích voliče, každý považuje za směšné panáky (panenky) kandidáty protistrany. Kromě paní Bobošíkové se teď objevil další těžký kalibr. Předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti (má zkratku, které se stále obdivuji – DSSS) Tomáš Vandas se chce taky přidat. Soudí, že potřebných 50 tisíc pod svou kandidátní listinu získá. Prý cítí podporu mezi lidmi.
Přímá volba měla pozvednout důstojnost celého aktu. Politici si trochu naběhli. Dopadlo to jako kdysi se Senátem. Nikdo ho nechtěl, ale nějak nakonec do Ústavy pronikl. O přímou volbu taky žádná strana nestojí, ale když už to v jakémsi populistickém nadšení navrhli, nemohli dost dobře couvnout. Tak teď si to užijeme, už se těším na ty mítinky. Tam to bude samou důstojností přímo překypovat.
Že by se pan Vandas nakonec dostal na Masarykův stolec, asi není pravděpodobné, ale taková prezidentská kampaň je dobrá věc. Připoutá pozornost a pár hlasů navíc. Třeba paní Bobošíková dobře ví, o co jde. Nikdy sice nic nevyhrála, ale státní příspěvek za voličské hlasy není k zahození. V posledních volbách do sněmovny dostala 3,67 procenta hlasů a stala se tehdy třetí nejsilnější mimoparlamentní stranou. Pan Vandas může taky narazit na zlatou žílu a trochu národ podojit.
Přitom stačilo vyřešit volbu prezidenta třeba tak, jak to mají v Německu. Jsou jen projevy kandidátů, žádná rozprava a kolo od kola klesá počet hlasů potřebný pro volbu. Prezidenta zvolí za den. Zbytečně si to komplikujeme. Strany si mohly nechat svoje intriky, které tak zbožňují a občané by byli ušetření toho trapasu, co byl posledně.
Ale na druhou stranu bude spousta zábavy. Jen je třeba upozornit na to, že čím více lidé mohou něco ovlivnit svou volbou, tím méně té instituci věří. Parlamentu nevěří, prezidentovi, co ho parlament volí, věří od dost víc. Paradox. Senátem, kde si dvoukolově volí konkrétní kandidáty, pohrdají. Lidé podle průzkumů dokonce nadpolovičně důvěřují soudům, armádě a policii, přičemž tam nemají moc do čeho mluvit.
AUTOR JE REDAKTOREM MF DNES
