Od tradičních pubescentních akcí na sociálních sítích, ve kterých se uživatelé domlouvají na pečení bábovky s pilníkem, po otevřený dopis prezidentu republiky. Trest pro Romana Týce, zakládajícího člena umělecké skupiny Ztohoven, vzbudil velký rozruch. Týc je stíhán za „přemalování“ padesáti semaforů v Praze v roce 2007.
Odůvodnění soudu, pro něž se výměna skel na semaforu nedá označit za umění ve veřejném prostoru, bylo možné ohrožení bezpečnosti dopravy. Škoda na semaforech společnosti Eltodo byla vyčíslena na 82 tisíc korun, vedle ní Týc obdržel ještě pokutu ve výši 60 tisíc. Tu však na rozdíl od škodného odmítl uhradit.
Národní galerie udělila Týcovu projektu cenu, hlavní diváckou cenu sidewalkCINEMA potom Týc za semafory obdržel ve Vídni. Ve středu potom umělec získal další, neméně důležité ocenění, když mu obvodní soud pro Prahu 7 zaslal obsílku o nástupu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Celá situace je místy téměř úsměvná. Zatímco pražský soud Týce posílá za mříže, pražská radní Aleksandra Udženija se nechala slyšet, že by některé z Týcových semaforových panáčků ve městě umístila natrvalo. Za dobrý vtip se dá potom označit její výrok: „Byla bych ráda, kdybychom našli v Praze vhodné místo, kde by pan Týc mohl v tomto smyslu svobodně tvořit bez hrozby represe státu.“ To jen dokazuje, jak reaguje na problém streetartem nepolíbená veřejnost, jež si konceptuální umělce škatulkuje do postaviček vandalů, které napraví tím, že jim ve městě nabídne „legál“.
Události posledních týdnů, jež se týkají především čtyřpísmenných smluv o pirátství, se v naší kotlině dotýkají i kauzy semafory. Týcovo uvěznění opět spojilo virtuální masy. Vlna solidarity, která se po Týcově obvinění strhla, se dala očekávat, je tu však jistý rozdíl. Na rozdíl od peticí proti ochraně autorských práv, kde není na místě trapné moralizování, si ale rozhodnutí soudu žádá reakci. Zamknout za mříže člověka, jenž se svým činem profiluje jako umělec, zkrátka není zdravé, byť je to možná v daném případě v platném znění zákona.
Už pouhý pokus o to, snažit se vězením změnit názor člověka, který svá díla považuje za umění, je nedemokratický. V absurdním měřítku by pak asi Týc platil za disidenta, jehož český stát nenechá svobodně tvořit a který uznání za šíření svého díla musí sbírat v cizině. Platil by. Pokuty je ale třeba uhradit, v opačném případě přichází trest. V tomto případě trest natolik neadekvátní, že je pro společnost ve výsledku nebezpečnější než opilý červený panáček na semaforu.
