Někdy koncem 80. let publikoval socialistický časopis Dikobraz karikaturu, na níž eskalátor požírá cestující. Jednomu ukousl nohu, dalšího spolkl po pás a poslednímu nechal ze zubaté škvíry koukat hlavu. Masakr sledovali dva angličtí lordi, z nichž jeden utrousil: „Tušil jsem, že k tomu jednou dojde.“ Zajímalo by mě, jak by lordi komentovali vstup Facebooku na burzu.
Na karikatuře bylo nejlepší, že eskalátor nepůsobil zrovna jako vyšinutý stroj. Ani lordi nevypadali bůhvíjak nepříčetně. Pasažéři se tvářili trochu nešťastně, proti eskalátorovému osudu se však nebouřili a do útrob mašinky vstupovali skoro dobrovolně. Někdy je blbý den, takový je život. Mají se kvůli tomu rušit eskalátory?
Rušit ne, ale hodil by se nouzový vypínač, naznačuje Max Schrems z Rakouska. Mluví o Facebooku, pochopitelně. Firma s ručením omezením, která se chlubí 845 miliony uživatelů, chce v květnu vydat akcie za 100 miliard dolarů. To je mimochodem o třetinu vyšší částka, než kolik stojí Boeing, největší výrobce letadel na světě.
A co že to prodává Facebook? Celkem nic, jenom vás. Ano, vás osobně se všemi přátelstvími, partnerskými vztahy a fotografickými alby. Když vydělíte 100 miliard 845 miliony, vyskočí částka přímo před očima: $118.34. Slovy sto osmnáct dolarů a třicet čtyři centů. To je VAŠE cena, kterou máte pro inzerenty a společnosti zabývající se „dolováním dat“.
Mluvím schválně ve druhé osobě, protože já takovou cenu nemám. Na Facebooku jsem „olajkoval“ dohromady pět věcí včetně psa Lajky od kamaráda Davida. Jen blázen by za moje data platil 118 dolarů. Max Schrems z Rakouska tu pobyl o něco déle a jeho složka s osobními daty na amerických serverech společnosti čítá 1222 stran.
Asi znáte kauzu Evropa versus Facebook, která k němu minulý týden přivedla zástupce vedení firmy. „Mé obavy se potvrdily, o evropském právu nemají ani tušení,“ řekl Schrems minulý týden serveru ceskapozice.cz. „Bude trvat několik let a monopolní postavení Facebooku padne,“ naznačuje.
KONEC FEJSBŮKU V ČECHÁCH
Není to až tak nepravděpodobný vývoj. Jestliže platí, že Američané jsou z Marsu a Evropané z Venuše, jak hodnotové rozdíly mezi kontinenty komentoval Robert Kagan, v případě ochrany osobních dat jsou Američané z Pluta a Evropané z Neproximy Necentauri.
Kdokoli se v USA dokáže podepsat, může legálně požádat o kopii e-mailů prezidenta a telefonních účtů guvernéra. Speciální webové stránky nabízejí přehlídku sexuálních delikventů v okolí každého bydliště, i s adresou. Když nějaký delikvent exkurzi sousedů psychicky neustojí? Spolkne ho eskalátor.
Evropská komise právě teď připravuje zákon o osobních datech, v němž nechybí „právo být zapomenut“ a možnost pokutovat firmu do výše dvou procent ročního obratu, když osobní data uživatele v rozporu s jeho přáním prodá. Že firma provozující sociální média nesídlí v Evropě a data jsou uložena v Massachusetts? To nehraje roli.
„Velký bratr“ je koneckonců evropský vynález, ač by Orwella patrně vyděsilo zjištění, že někdo posílá pravidelná hlášení do centrály sám od sebe. Potíž je v tom, že Amerika je nakažlivá skoro jako progresívní paralýza. Federální úřad pro vyšetřování vyhlásil veřejnou zakázku na software, který by skenoval sociální sítě a nacházel potenciální teroristy. Nebo jen budoucí povstalce a různé potížisty. To vše se hodí znát.
Pozoruhodné. Napište v nějaké internetové diskusi slovo „bomba“ či „odpálím Bílý dům“, a americký sken to hned zachytí a zpracuje. Možná už to zachytil. Jsem přihlášen na Facebook? Hurá, mohou si mě stáhnout třeba v plavkách, najít mé předchozí příspěvky a provést menší psychoanalýzu. To vše za peníze amerických daňových poplatníků.
Doufám, že mě dostala na starost nějaká fešná doktorandka. Amando, vidíte mě? Stojím na eskalátoru a mávám!
