Praha schválila plán, jak z Václaváku udělat méně odpuzující náměstí: ještě letos zruší stánky s klobásami a pivem a nahradí je šesticí unifikovaných stánků s tiskem, pečivem a kytkami. Prý to tak bude hezčí i bezpečnější.
Nebojte, o klobásách se prý bude ještě jednat. Možná i proto, že i nejhorší klobása z nočního Václaváku je pořád lepší než většina lidí, které tam po setmění potkáte. Nedávno jsem šel kolem půlnoci horní polovinou náměstí a musím uznat, že málokteré město dokázalo na tak malé ploše shromáždit takhle fantastický lidský vzorek: pasáky, dealery, bordelové naháněče, šlapky, zloděje, policisty, co vždy koukají jinam….
Kde je sakra Hollywood!? Na Václaváku nepotřebujete herce ani kulisáky; prostě jen pustíte kameru a máte hotový seriál! Vlastně se divím, že náměstí nehraje v reklamních klipech na Prahu. Takhle specificky pražské totiž nejsou ani slavné cyklostezky, co vás přivedou na křižovatku přímo pod kola všech aut. Kdyby na Václavák v noci přijela zásahovka a celé náměstí sebrala, moc by se nepletla.
Takže nic proti magistrátní hygienické očistě. Jen se bojím, že výměna stánků s občerstvením za jiné pomůže náměstí asi stejně jako kdysi Česku premiérská výměna Stanislava Grosse za Jiřího Paroubka, jestli velkého politika a literáta ještě pamatujete.
Hlavní problém Václaváku se totiž převážně nenachází na Václaváku, ale v přilehlých ulicích; ty jsou plné bordelů, striptýzových barů a sexuálních turistů, kteří s sebou výše zmíněnou galerku táhnou všude na světě. Chtějí-li pražští radní Václavák skutečně detoxikovat, měli by začít právě zde. Klobásy můžou nanejvýš za rakovinu tlustého střeva a infarkt, tedy výsostně privátní záležitosti.
Což není nic proti bordelům. Co by bez bordelů napsal takový Marquez? Bez nich by Praha měla jen zlomek turistů, protože Hrad, Karlův most a orloj uděláte asi za hodinu, když vás cestou neokradou nebo se na Staroměstském náměstí netrefíte právě pět minut po celé, takže musíte další hodinu čekat.
Radní by si měli jen říct, kde všude ve městě bordely chtějí. Jeden z největších už máme v Holešovicích, což mě jako zdejšího rezidenta naplňuje zvláštní lokálně patriotickou pýchou: zmiňte třeba v Itálii většině mužů pod sedmdesát, že jste z Prahy, a hned uslyšíte tolik zajímavých věcí o Showparku, že tam po návratu hned sami vyrazíte. Holešovice nicméně nejsou Václavák, pravda.
