Ženy a děti první? Tohle hollywoodské klišé hoďme přes palubu | Reflex.cz
reklama
nahoru

Ženy a děti první? Tohle hollywoodské klišé hoďme přes palubu

Lubomír Heger17. ledna 2012 • 18:10
Ženy a děti první? Tohle hollywoodské klišé hoďme přes palubu
Výletní loď Concordia se po najetí na mělčinu převrátila na bok
• foto: 
Profimedia.cz

Možná jste se také pohoršili, že na ztroskotané Concordii neměly při evakuaci ženy a děti přednost před ostatními pasažéry. Tak se, prosím, zase odhoršete. Toto romantické pravidlo nemá při dnešních katastrofách skoro žádný význam. Vlastně je na překážku.

reklama

 

Patřím k těm, kteří při nástupu do dopravních prostředků dávají ženám přednost (dětem ani ne). Vycházím z toho, že bych dal ženě přednost i při nástupu do záchranného člunu – ve chvíli, kdy bychom opravdu nastupovali. Do té doby bych se spokojil se slepým plněním instrukcí posádky.

 

Napadá mě hned osm důvodů, proč při záchranných akcích nepřiřazovat zachráněným prioritu podle generační příslušnosti a tvaru genitálií. Začnu těmi méně podstatnými.

 

1. „Ženy a děti první“ není a nikdy nebylo psaným pravidlem. Je to nezávazná konvence z viktoriánských dob, kdy bývalo míst v záchranných člunech podstatně méně než pasažérů na palubě. Kontinentální veřejnost se s touto konvencí seznámila až skrze filmy o Titaniku.

 

2. Posádka samotného Titaniku nepsané pravidlo celkem důsledně uplatňovala, takže z celkového počtu pasažérů se zachránilo 74% žen, 52% dětí a 20% mužů. Tento poměr můžeme označit za spravedlivý či nespravedlivý, jak se komu chce. Osobně bych uvítal větší podíl zachráněných dětí.

 

3. Hlavním opodstatněním britské konvence z 19. století bylo, že muži bývali lepšími plavci než ženy. To dnes neplatí. Kdybychom chtěli tvořit podobná pravidla ušitá na míru dnešním podmínkám, nejspíše bychom dospěli k bizarním konstrukcím: „Černoši a Arabové především.“ Nebo: „Chudina před absolventy prestižních škol.“ Případně: „Oškliví a staří Rusové před hezkými a mladými Američankami.“

 

4. Zmíněné pravidlo mohlo mít nějaký význam na moři. Většina dnešních katastrof se odehrává na souši nebo ve vzduchu. Z hořícího autobusu nelze dost dobře zachraňovat nejprve ženy a děti. Také v padajícím letadle nelze řídit evakuaci podle věku a pohlaví, dokud cestující nebudou rozesazeni do skupin už při odletu.

 

5. Většina záchranářů vám řekne, že nejméne produktivním opatřením při evakuacích je rozdělovat rodiny. Evakuovaní jsou hůře ovladatelní a snáze propadají panice. Nemluvě o tom, že samotné vyhledávání jedinců prioritně určených k záchraně a jejich dělení do skupin zabírá čas, který je třeba využít efektivněji.

 

6. Řečeno jinak – ke spuštění záchranných člunů a odplutí od vraku je podle námořnických příruček potřeba nejméně 40 minut. Být kapitánem lodi, budete plýtvat silami členů posádky tím, že jim nařídíte, aby od záchranného člunu odstrkovali bidlem každého, kdo vypadá jako bezskrupulózní bankéř, a hledali v davu rusovlásky způsobilé k záchraně?

 

7. Pravidlo „ženy a děti první“ patrně i dnes obstojí jako projev kavalírství. Stejně tak snadno ale může dámy urazit. Proč by se měla zdravá a otužilá třicátnice cítit poctěna tím, že ji místo na záchranném člunu přenechá plešatící chlapík, který cucá prášky na uklidnění a katastrofu využívá k uskutečnění dlouho odkládané sebevraždy? Omluvte mne, dámy, možná přece jen nastoupím.

 

8. Jediné, co má při evakuaci smysl, je pomáhat starým a nemohoucím. Kromě nich ještě ženám s malými dětmi a v pokročilém těhotenství. Ovšem katastrof, při nichž se vyplatí těmto skupinám pomoci také předbíhat, je v západním světě poskrovnu.

 

 

Rozbor průběhu většiny neštěstí z posledních let napovídá, že lidé se až na výjimky chovají altruisticky a sami identifikují ty, kteří prioritně potřebují pomoc. Také proto bylo 11. září 2001 tak bohaté na mladé muže, kteří obětovali život při záchraně nemohoucích. Nemohoucími však byli stejně tak často ženy jako muži.

 

Důležitější než kavalírství je podle expertů včasnost a spořádanost operace. Takže kdyby kapitán Concordie vyhlásil evakuaci ihned po nárazu na skalisko – a nikoli v okamžiku, kdy náklon lodi činil 20 stupňů – nikdo by dnes nemusel být pohřešován.

 

Za daných okolností proběhla evakuace celkem spořádaně a vlastně úspěšně. To jen masová média hledají všude chaos a paniku. Na rozdíl od záchranářů jim k tomu stačí obyčejný křik a dětský pláč.

 

Takže pravidlo „ženy a děti první“ hoďme s klidem přes palubu. Avšak pozor – pravidlo „kapitán opouští loď jako poslední“ je úplně jiný případ. Platí od nepaměti a bývá součástí pracovních smluv. Ani Hollywood vždycky nelže.



Klíčová slova: rxrxlubomirheger



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama