Za chvíli přistaneme. Na letišti, kterému nemůžeme přijít na jméno

 

Za chvíli přistaneme. Na letišti, kterému nemůžeme přijít na jméno
Budeme mít v Praze Letiště Václava Havla? Hned tak to nebude, vláda o návrhu slovenského režiséra Fera Feniče rozhodne někdy na jaře. Názory na to se různí. Debaty na toto téma jsou poměrně bouřlivé.
Například se argumentuje, že to bude zbytečně drahé, ministr financí už náklady odhadl na 15 miliónů korun. Když americký Senát a Kongres v roce 1998 přijaly zákon, podle kterého bylo přejmenováno letiště ve Washingtonu podle Ronalda Reagana, bylo v něm výslovně uvedeno, že to vládu nebude stát ani dolar. Všechny náklady musely nést firmy, kterých se to týkalo. Ale to by v Česku bylo zbytečné uzákoňovat, protože ruzyňské letiště je stejně státní.
V USA jsou po prezidentech pojmenována tři velká letiště. Kromě Reagana mají letiště George Bush v Houstonu a samozřejmě John F. Kennedy v New Yorku. V rychlosti už Česko Ameriku určitě nepřekoná. JFK dostal "své" letiště měsíc po smrti, Reagan a Bush ještě za svého života. To ve Washingtonu je navíc asi jediným na světě, které má v názvu jména hned dvou prezidentů: kromě Reagana i George Washingtona, které tam "propašovalo" jméno města.
Nikde není psáno, že když budeme pojmenovávat letiště, ulice či budovy po významných lidech, učiní nás to lepšími. Asi ne. Otravné a nezdravé jsou však právě ty debaty kolem toho. Když už se to má stát, ať změna proběhne rychle a bez dlouhých štráchů. A jakmile už letiště například Havlovo jméno ponese, brzy si na to všichni zvykneme. Pamatujeme si to z nedávného období po roce 1989.
Ale možná právě naší historickou zkušeností se dá vysvětlit určitá zdrženlivost. Navíc my Češi nejsme milovníky patosu, a z tohoto hlediska byl smuteční týden po Havlově smrti spíše neobvyklý až nečekaný.
Po pietní odmlce jako bychom v sobě našli ony známé "smějící se bestie". Vše nastartoval recesista Petr Čtvrtníček, který se obrátil na veřejnost, zda má dát jméno Havel svému dosud nenarozenému synovi. A následovaly petice, aby byl na Václava Havla přejmenován současný prezident Václav Klaus, či naopak aby byl Václav Havel posmrtně přejmenován na Letiště Ruzyně.
Není v tom nic zlého, spíš laskavého, možná jen trochu jízlivého, ale víc k živým než k mrtvému. A zdá se to být lepší oslavou památky absurdního dramatika než okázalé truchlení.

Budeme mít v Praze Letiště Václava Havla? Hned tak to nebude, vláda o návrhu slovenského režiséra Fera Feniče rozhodne někdy na jaře. Názory na to se různí. Debaty na toto téma jsou poměrně bouřlivé.

 

 

Například se argumentuje, že to bude zbytečně drahé, ministr financí už náklady odhadl na 15 miliónů korun. Když americký Senát a Kongres v roce 1998 přijaly zákon, podle kterého bylo přejmenováno letiště ve Washingtonu podle Ronalda Reagana, bylo v něm výslovně uvedeno, že to vládu nebude stát ani dolar. Všechny náklady musely nést firmy, kterých se to týkalo. Ale to by v Česku bylo zbytečné uzákoňovat, protože ruzyňské letiště je stejně státní.

 

 

V USA jsou po prezidentech pojmenována tři velká letiště. Kromě Reagana mají letiště George Bush v Houstonu a samozřejmě John F. Kennedy v New Yorku. V rychlosti už Česko Ameriku určitě nepřekoná. JFK dostal "své" letiště měsíc po smrti, Reagan a Bush ještě za svého života. To ve Washingtonu je navíc asi jediným na světě, které má v názvu jména hned dvou prezidentů: kromě Reagana i George Washingtona, které tam "propašovalo" jméno města.

 

 

Nikde není psáno, že když budeme pojmenovávat letiště, ulice či budovy po významných lidech, učiní nás to lepšími. Asi ne. Otravné a nezdravé jsou však právě ty debaty kolem toho. Když už se to má stát, ať změna proběhne rychle a bez dlouhých štráchů. A jakmile už letiště například Havlovo jméno ponese, brzy si na to všichni zvykneme. Pamatujeme si to z nedávného období po roce 1989.

 

 

Ale možná právě naší historickou zkušeností se dá vysvětlit určitá zdrženlivost. Navíc my Češi nejsme milovníky patosu, a z tohoto hlediska byl smuteční týden po Havlově smrti spíše neobvyklý až nečekaný. Po pietní odmlce jako bychom v sobě našli ony známé "smějící se bestie".

 

 

Vše nastartoval recesista Petr Čtvrtníček, který se obrátil na veřejnost, zda má dát jméno Havel svému dosud nenarozenému synovi. A následovaly petice, aby byl na Václava Havla přejmenován současný prezident Václav Klaus, či naopak aby byl Václav Havel posmrtně přejmenován na Letiště Ruzyně.

 

 

Není v tom nic zlého, spíš laskavého, možná jen trochu jízlivého, ale víc k živým než k mrtvému. A zdá se to být lepší oslavou památky absurdního dramatika než okázalé truchlení.

 

 

 

 

(Psáno původně jako sloupek pro slovenský deník Sme).