Hustopřísný ministr strašil starosty. A vystrašil nás všechny

Bude to "hustý". Myslí si to aspoň český ministr financí. Od muže fackujícího na ulici své odpůrce by nás nemělo překvapit nic, přesto však slova pronesená na setkání středočeských starostů stojí za pozornost.

 

Bude to "hustý". Myslí si to aspoň český ministr financí. Od muže fackujícího na ulici své odpůrce by nás nemělo překvapit nic, přesto však slova pronesená na setkání středočeských starostů stojí za pozornost.
Ministr Kalousek varuje, že v příštím roce můžeme - zejména kvůli krizi eurozóny - čelit nepředstavitelným problémům a že to bude boj o "holou existenci". Tak silná slova jsme od politika dlouho neslyšeli.
Ale nejsou ojedinělá. V pondělí zveřejnil deník Daily Telegraph informaci o tom, že britské ministerstvo zahraničí varuje občany před konflikty a občanskými nepokoji, které by krach společné měny mohly provázet. A ostatně v minulém týdnu i Barrack Obama zmínil, že situace v Evropě přinese komplikace také Americe.
Evropa se od poloviny dvacátého století vyznačuje největším komfortem, jistotami a bezpečím na planetě i v historii. Čeká ji éra chaosu a temna? Někteří z nás na to nechtějí myslet, jiní přemýšlejí o tom, jak se na pád Evropy připravit. V časopise Reflex vyšla před dvěma týdny reportáž o tom, jak si bohatí Čechové budují v českých horách farmy a pevnosti, kde by případně mohli přežít.
To je samozřejmě dětinské a nesmyslné. Evropský kontinent nenabízí žádná podobná útočiště. Stádo krav a dobře nabitá brokovnice zajistí snad i v jednadvacátém století přežití někde na ameriském Středozápadě, v Evropě však všichni stojíme i padáme společně.
A není ani důležité, jestli jsme, anebo nejsme členy eurozóny, případně zda naše banky (lépe řečeno dceřiné firmy evropských bank) jsou, anebo nejsou v dobré kondici. Jestli se situace v Evropě vymkne kontrole, bude to konec světa, jak ho známe.
Je paradoxem západní civilizace, že čím je vyspělejší, tím je zároveň zranitelnější a křehčí. Nevíme, jestli vlády tajně připravují nějaké krizové scénáře.
Ale otázka je, zda to vůbec jde. Takové průměrné evropské velkoměsto kolabuje, když se v něm koná sportovní zápas nebo odborářská demonstrace. Těžko si představit, co by se dělo, kdyby přestaly ze dne na den fungovat peníze.
Žijeme v systému, který drží pohromadě naše vlastní důvěra, optimismus a sebevědomí. Nic jiného. Peníze jsou jen symbolickým vyjádřením těchto jistot.
Když ministr financí straší před pohromou a nenabízí reálný recept, může to znamenat dvě věci. Buď si před schůzí dal jednu dvě skleničky slivovice navíc … anebo to bude fakt hustý.

Ministr Kalousek varuje, že v příštím roce můžeme - zejména kvůli krizi eurozóny - čelit nepředstavitelným problémům a že to bude boj o "holou existenci". Tak silná slova jsme od politika dlouho neslyšeli.

 

 

Ale nejsou ojedinělá. V pondělí zveřejnil deník Daily Telegraph informaci o tom, že britské ministerstvo zahraničí varuje občany před konflikty a občanskými nepokoji, které by krach společné měny mohly provázet. A ostatně v minulém týdnu i Barrack Obama zmínil, že situace v Evropě přinese komplikace také Americe.

 

 

Evropa se od poloviny dvacátého století vyznačuje největším komfortem, jistotami a bezpečím na planetě i v historii. Čeká ji éra chaosu a temna? Někteří z nás na to nechtějí myslet, jiní přemýšlejí o tom, jak se na pád Evropy připravit. V Reflexu vyšla před dvěma týdny reportáž o tom, jak si bohatí Čechové budují v českých horách farmy a pevnosti, kde by případně mohli přežít.

 

 

To je samozřejmě dětinské a nesmyslné. Evropský kontinent nenabízí žádná podobná útočiště. Stádo krav a dobře nabitá brokovnice zajistí snad i v jednadvacátém století přežití někde na ameriském Středozápadě, v Evropě však všichni stojíme i padáme společně.

 

 

A není ani důležité, jestli jsme, anebo nejsme členy eurozóny, případně zda naše banky (lépe řečeno dceřiné firmy evropských bank) jsou, anebo nejsou v dobré kondici. Jestli se situace v Evropě vymkne kontrole, bude to konec světa, jak ho známe.

 

 

Je paradoxem západní civilizace, že čím je vyspělejší, tím je zároveň zranitelnější a křehčí. Nevíme, jestli vlády tajně připravují nějaké krizové scénáře.

 

 

Ale otázka je, zda to vůbec jde. Takové průměrné evropské velkoměsto kolabuje, když se v něm koná sportovní zápas nebo odborářská demonstrace. Těžko si představit, co by se dělo, kdyby přestaly ze dne na den fungovat peníze.

 

 

Žijeme v systému, který drží pohromadě naše vlastní důvěra, optimismus a sebevědomí. Nic jiného. Peníze jsou jen symbolickým vyjádřením těchto jistot. Když ministr financí straší před pohromou a nenabízí reálný recept, může to znamenat dvě věci.

 

 

Buď si před schůzí dal jednu dvě skleničky slivovice navíc … anebo to bude fakt hustý.

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).