Naštvaná česká ulice našla po měsících svého mluvčího. Je jím Andrej Babiš, který se svým hnutím ANO 2011 chce kompletně změnit politické a společenské poměry v republice.
Můžeme spekulovat o motivech, jež vedly podnikatele Babiše k veřejnému vystoupení. Nejspíš jde o směs osobních vyznání a byznysových zájmů, které se vzájemně vylučují a protiřečí si. Někdy jsou rozumné, ve většině případů však chaotické, tak jako samotný Babiš, člověk s renomé podnikatelského žraloka, jenž se nyní snaží dostat ze stínu své pověsti.
BABIŠOVA ROVNICE
Už samotné prohlášení jeho iniciativy je pěknou ukázkou dobrých úmyslů a zmatečných řešení. Babiš si především idealizuje komunistický režim, když píše, že „v roce 1989 nemělo Československo žádné dluhy“, což je vzhledem k investičnímu a kapitálovému vnitřnímu zadlužení tehdejší doby špatný vtip.
Na druhé straně v textu správně kritizuje letošní deficit státního rozpočtu ve výši 105 miliard korun. Vzápětí to znehodnocuje tvrzením, že by stát měl přidat všem profesím, které má na své výplatní pásce. Co si Babiš myslí, že se s těmi 105 miliardami letos stane? Když pak navrhuje uzákonit vyrovnaný státní rozpočet, je to sice skvělý nápad, ale je schopen snížit platy ve veřejné sféře a sociální transfery?
V závěru přináší snad největší iluzi, již bychom mohli označit za Babišovu rovnici, jak získat nové peníze: řízení státu jako prosperující firmy plus zbavení korupce rovná se zisk stovek miliard korun.
To už jsme u špidlovských „zdrojů, které tu jsou“, a tyhle počty nemůže myslet ani sám Babiš vážně.
MŮŽE USPĚT?
Andrej Babiš v těchto a dalších textech, jež podle toporného stylu psal evidentně sám, na sebe prozrazuje jedno – úspěšný podnikatel myšlenkově zatuhl někdy v osmdesátých letech, kdy pracoval ve státním podniku zahraničního obchodu. Když podává své názory na politický systém a veřejnou sféru, člověk má dojem, že vůbec nechápe moderní svět. Jeho znalosti demokratických procesů a politické soutěže jsou hluboce pod znalostmi středoškoláků.
Za jakých okolností může uspět? Jeho hnutí, které chce vyvolat, je neseno tradiční lidovou rozmrzelostí a oprávněným nadáváním na poměry. Záleží jen na něm, jestli půjde amatérskou cestou budování pravolevých fór, jež skončí ještě horší rozmrzelostí a deziluzí.
Anebo jestli přinese program o třech až pěti bodech (vyrovnaný rozpočet, doložení nabytí majetku, zveřejňování smluv se státem atd.) a veřejnou propagací donutí tradiční politické strany jej akceptovat.
POJETÍ STÁTU
Vedle určité porce idealismu a nedostatku společenské vážnosti vedla Babiše k veřejnému vystoupení také snaha posílit své byznysové pozice.
Je pozoruhodné, jak vidí příčinu politického zla u nás v období po roce 2006, kdy z politiky odešla grossovská garnitura, o niž se dlouhá léta opíral. Nejziskovější části podnikatelského světa Andreje Babiše jsou totiž ty, které nějak souvisejí se státem typu dotací na biopaliva, zemědělské komodity nebo usilování o supervýnosné bioplynové stanice, což mu částečně zhatil premiér Nečas odvoláním ministra zemědělství Fuksy.
Babišovo impérium, čítající kolem 270 firem, je obecně velmi křehkou a neprůhlednou strukturou. Podle informací z vedení Komerční banky nejsou bankéři odpovědní za financování jeho aktivit schopni konsolidovat úvěrové zatížení všech firem a zjistit, zda vydělávají, nebo ne. Babiš evidentně spoléhá na systém „půjčili hodně, musí půjčit ještě víc“.
Bankéři se rovněž modlí, aby si třeba jen nezlomil nohu, protože celý systém řízení stojí na něm a vychází z jeho rozhodnutí. Jeho dnešní veřejné vystoupení mu dává silnější sociální pozice a lepší vyjednávací možnosti jak směrem k bankéřům, tak i k politikům.
MALÁ REVOLUCE
Andrej Babiš se rozmáchl k velké revoluci, jež, jak víme, začíná malými věcmi. V jednom rozhovoru ostře zaútočil na zahraniční výrobce, kteří do českých obchodů dodávají špatné zboží. Zlatá slova.
Zbývá jen dodat, že revolucionář Babiš by mohl zkusit jít příkladem v řetězci svých pekárnách Penam nebo v podniku Kostelecké uzeniny. Co takhle namísto pečiva polystyrénového složení zase začít péct poctivý chleba? Nebo namísto sóje, šlach, kůže a sádla dávat do uzenin zase trochu masa? Byl by to možná malý krok pro Babiše, ale velký pro lidstvo a časem by vyvolal skutečnou revoluci – alespoň v českém potravinářství.
