Málokterá zpráva nabízí satirikovi takových
možností jako ta ze sobotní programové
konference ČSSD. Protože když politik jako
David Rath říká "nikdo není obyčejný, všichni
jsme neobyčejní", je to laciná nahrávka na
gól. Tak ji nechme být. On ten gól dá někdo
jiný.
Sociální demokraté chtějí místo "obyčejných" oslovit "normální". Další citát Davida Ratha ("Většina z nás je normální") si coby nahrávka s kvalitou předešlé nezadá, ba je naopak ještě lákavější. Brankář leží na zemi a vy máte před sebou prázdnou bránu. Ale koho by bavilo dávat takhle jednoduché góly?
Připusťme, že kromobyčejný a jinak veskrze normální člověk David Rath hledá nové voliče. Rozumíme i tomu, proč se tahle bitvička o slovo ve volebním sloganu odehrává. Je to jakési poslední zúčtování s předešlým vedením, konkrétně Jiřím Paroubkem. Ten už dnes oslovuje obyčejné lidi v jiném politickém triku.
Z Paroubkova tábora přišla reakce, vlastně celkem očekávaná. Proti "obyčejným lidem" byl prý i sám Paroubek, nakonec však ustoupil argumentům zahraničních poradců. Celkem tomu věřím. Jiří Paroubek je politik, který si myslí, že se optimální politika dá "vypočítat". Proto se nechal přesvědčit lidmi, kteří na to mají z ciziny své vzorce.
Slovo "normální" je ovšem stejně gumové a neurčité jako "obyčejný". Neříká mi nic o tom, koho chce ČSSD oslovit. Možná to sama neví. Možná sází na další politologickou poučku, která říká, že když dáme k nějakému sloganu či heslu pozitivní visačku, budou se s ním lidé snáze identifikovat.
Představme si to tak, že vás dnem i nocí trápí dilema, zda jste, anebo nejste normální. Cestou do práce zahlédnete heslo, že normální lidé volí ČSSD. Co uděláte? No jistě, budete volit ČSSD, protože pak budete mít svou normálnost oficiálně potvrzenou. Ale najde se takových magorů dost, aby to stačilo aspoň na vstup do parlamentu?
Všichni známe také hlášku "Jsi normální?!", s intonačním otazníkem i vykřičníkem na konci, kterou používáme, když někdo udělá něco divného nebo protivného. Úplně vidím, jak muž vychází zpoza plenty a jeho žena se ho ptá, koho volil. Odvětí, že ČSSD. Podívá se na něj nevěřícně a zavrtí hlavou: "Jsi normální?!"
Na slova neexistuje copyright, politická strana se může zmocnit, jakých che. Nikdo jí nezabrání, když bude potenciálním voličům podlézat jako "krásným", "chytrým" nebo nebo "bohatým". Považuji to však za nebezpečné. Vzpomeňme, co udělal (rovněž jeden z bývalých šéfů ČSSD) Stanislav Gross se slovem "upřímně". Dodnes aby se ho člověk bál použít.
Odklon ČSSD od "obyčejných" k "normálním" je jen politická anekdota, nic víc. Ostatně si myslím, že drtivá většina lidí o sobě v těchto kategoriích neuvažuje. Když někdo začně říkat sám o sobě, že je "normální" anebo "obyčejný", je to nejspíš signál, že s ním něco není v pořádku.
V souvislosti s "obyčejností" si vždycky vzpomenu na ceněný Redfordův film Obyčejní lidé z roku 1980. Není moc sociálně-demokratický, popisuje drama v bohaté americké rodině, v které se pod povrchem "obyčejnosti" odehrává temné vztahové drama mezi synem a jeho rodiči.
Tak je to "obyčejností" a "normálností" vždy. Bývá jen povrchem a slupkou, kterými chráníme své neobyčejnosti a nenormálnosti před okolním světem. A je to slupka, po níž nepozorbně sklouznou do zapomnění i politická hesla.
Sociální demokraté chtějí místo "obyčejných" oslovit "normální" voliče. Další citát Davida Ratha ("Většina z nás je normální") si coby nahrávka s kvalitou předešlé nezadá, ba je naopak ještě lákavější. Brankář leží na zemi a vy máte před sebou prázdnou bránu. Ale koho by bavilo dávat takhle jednoduché góly?
Připusťme, že kromobyčejný a jinak veskrze normální člověk David Rath hledá nové voliče. Rozumíme i tomu, proč se tahle bitvička o slovo ve volebním sloganu odehrává. Je to jakési poslední zúčtování s předešlým vedením, konkrétně Jiřím Paroubkem. Ten už dnes oslovuje obyčejné lidi v jiném politickém triku.
Z Paroubkova tábora přišla reakce, vlastně celkem očekávaná. Proti "obyčejným lidem" byl prý i sám Paroubek, nakonec však ustoupil argumentům zahraničních poradců. Celkem tomu věřím. Jiří Paroubek je politik, který si myslí, že se optimální politika dá "vypočítat". Proto se nechal přesvědčit lidmi, kteří na to mají z ciziny své vzorce.
Slovo "normální" je ovšem stejně gumové a neurčité jako "obyčejný". Neříká mi nic o tom, koho chce ČSSD oslovit. Možná to sama neví. Možná sází na další politologickou poučku, která říká, že když dáme k nějakému sloganu či heslu pozitivní visačku, budou se s ním lidé snáze identifikovat.
Představme si to tak, že vás dnem i nocí trápí dilema, zda jste, anebo nejste normální. Cestou do práce zahlédnete heslo, že normální lidé volí ČSSD. Co uděláte? No jistě, budete volit ČSSD, protože pak budete mít svou normálnost oficiálně potvrzenou. Ale najde se takových magorů dost, aby to stačilo aspoň na vstup do parlamentu?
Všichni známe také hlášku "Jsi normální?!", s intonačním otazníkem i vykřičníkem na konci, kterou používáme, když někdo udělá něco divného nebo protivného. Úplně vidím, jak muž vychází zpoza plenty a jeho žena se ho ptá, koho volil. Odvětí, že ČSSD. Podívá se na něj nevěřícně a zavrtí hlavou: "Jsi normální?!"
Na slova neexistuje copyright, politická strana se může zmocnit, jakých che. Nikdo jí nezabrání, když bude potenciálním voličům podlézat jako "krásným", "chytrým" nebo nebo "bohatým". Považuji to však za nebezpečné. Vzpomeňme, co udělal (rovněž jeden z bývalých šéfů ČSSD) Stanislav Gross se slovem "upřímně". Dodnes aby se ho člověk bál použít.
Odklon ČSSD od "obyčejných" k "normálním" je jen politická anekdota, nic víc. Ostatně si myslím, že drtivá většina lidí o sobě v těchto kategoriích neuvažuje. Když někdo začně říkat sám o sobě, že je "normální" anebo "obyčejný", je to nejspíš signál, že s ním něco není v pořádku.
V souvislosti s "obyčejností" si vždycky vzpomenu na ceněný Redfordův film Obyčejní lidé z roku 1980. Není moc sociálně-demokratický, popisuje drama v bohaté americké rodině, v které se pod povrchem "obyčejnosti" odehrává temný vztahový konflikt mezi synem a jeho rodiči.
Tak je to "obyčejností" a "normálností" vždy. Bývá jen povrchem a slupkou, kterými chráníme své neobyčejnosti a nenormálnosti před okolním světem. A je to slupka, po níž nepozorovaně sklouznou do zapomnění i politická hesla.
