Napsal jsem: "Existuje jeden možný kandidát na prezidenta, o kterém se překvapivě mnoho nemluví a pro kterého by Hrad nepochybně nebyl ani luxusním politickým důchodem, ani nástrojem sebepropagace. Je to Karel Schwarzenberg."
Napsal jsem: "Existuje jeden možný kandidát na prezidenta, o kterém se překvapivě mnoho nemluví a pro kterého by Hrad nepochybně nebyl ani luxusním politickým důchodem, ani nástrojem sebepropagace. Je to Karel Schwarzenberg."
Kroutíte hlavou, co je na tom objevného? Pasáž v uvozovkách jsem napsal a publikoval v Lidových novinách před více než čtyřmi lety, v červenci 2007. Tedy předtím, než byl Schwarzenberg poprvé jmenován ministrem zahraničí do vlády Mirka Topolánka i než si ho Miroslav Kalousek vybral coby "muže na plakát" pro svůj vznikající projekt TOP09.
Mohl bych být spokojen, že došlo na má slova. O víkendu Karel Schwarzenberg oficiálně potvrdil, že na prezidenta kandidovat bude, a to ať v přímé, nebo parlamentní volbě. V té přímé by měl asi o trochu větší šanci, ale na ni nejspíš nedojde. Jak sám Schwarzenberg citoval slova jednoho ze svých spolukandidátů Miloše Zemana, "kapři si nevypustí svůj rybník".
Rok a čtvrt před samotnou volbou se tak boj o prezidentský úřad definitivně rozjíždí. Zůstává nadále v platnosti, že Karel Schwarzenberg je kandidátem, který má pro nejvyšší post potřebnou autoritu, vzdělání i zkušenosti, a navíc také nadhled a humor. Tím se liší od současného hradního nájemníka.
Ale Schwarzenberg vzor 2011 je zároveň trochu jiný než vzor 2007. Zdaleka nejde jen o čtyři roky věku, byť ani ty nejsou zanedbatelné.
Schwarzenberg ukázal, že politika tak trochu semele každého. Ano, když máte peníze, pevně zapuštěné kořeny a vzdělání i moudrost přicházející s věkem, tak vám politika zničí charakter méně než těm, které do nových poměrů ve středním věku "vyplivl" komunistický režim. Ale přece.
A tak i na Karlu Schwarzenbergovi vidíme, jak se člověk snadno zamiluje do funkce a úřadu, či jak těžko se odolává pokušení říkat něco jiného, než pak ve skutečnosti uděláte. Také jak je příjemné jít vstříc přízni davů. Ministr zahraničí se rád distancuje od zbytku politické scény a poukazuje na její nešvary, jakoby sám nebyl její součástí.
Do určité míry je už teď jakýmsi "stínovým prezidentem", byť tuto funkci nikdo formálně nepojmenoval. Václav Klaus a před ním částečně i Václav Havel definovali postavení hlavy státu především jako úřad na podporu vlastního ega. Obávám se, že to tak bude vyhovovat i jejich případnému nástupci Karlu Schwarzenbergovi.
Kroutíte hlavou, co je na tom objevného? Pasáž v uvozovkách jsem napsal a publikoval v Lidových novinách před více než čtyřmi lety, v červenci 2007. Tedy dávno předtím, než si ho Miroslav Kalousek vybral coby "muže na plakát" pro svůj vznikající projekt TOP09.
Mohl bych být spokojen, že došlo na má slova. O víkendu Karel Schwarzenberg oficiálně potvrdil, že na prezidenta kandidovat bude, a to ať v přímé, nebo parlamentní volbě. V té přímé by měl asi o trochu větší šanci, ale na ni nejspíš nedojde. Jak sám Schwarzenberg citoval slova jednoho ze svých spolukandidátů Miloše Zemana, "kapři si nevypustí svůj rybník".
Rok a čtvrt před samotnou volbou se tak boj o prezidentský úřad definitivně rozjíždí. Zůstává nadále v platnosti, že Karel Schwarzenberg je kandidátem, který má pro nejvyšší post potřebnou autoritu, vzdělání i zkušenosti, a navíc také nadhled a humor. Tím se liší od současného hradního nájemníka.
Ale Schwarzenberg vzor 2011 je zároveň trochu jiný než vzor 2007. Zdaleka nejde jen o čtyři roky věku, byť ani ty nejsou zanedbatelné.
Schwarzenberg ukázal, že politika tak trochu semele každého. Ano, když máte peníze, pevně zapuštěné kořeny a vzdělání i moudrost přicházející s věkem, tak vám politika zničí charakter méně než těm, které do nových poměrů ve středním věku "vyplivl" komunistický režim.
Ale přece. A tak i na Karlu Schwarzenbergovi vidíme, jak se člověk snadno zamiluje do funkce a úřadu, či jak těžko se odolává pokušení říkat něco jiného, než pak ve skutečnosti uděláte. Také jak je příjemné jít vstříc přízni davů. Ministr zahraničí se rád distancuje od zbytku politické scény a poukazuje na její nešvary, jakoby sám nebyl její součástí.
Do určité míry je už teď jakýmsi "stínovým prezidentem", byť tuto funkci nikdo formálně nepojmenoval. Václav Klaus a před ním částečně i Václav Havel definovali postavení hlavy státu především jako úřad na podporu vlastního ega. Obávám se, že to tak bude vyhovovat i jejich případnému nástupci Karlu Schwarzenbergovi.
(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).
