Pokud máme nějaký důvod být rádi, že máme tuto vládu, tak je to pořád její zahraniční politika. Představa, že by byl ministrem zahraničí třeba Lubomír Zaorálek je děsivá. Ukazuje se to na posledních událostech ohledně Izraele a Palestiny.
Premiér Petr Nečas odjel ve čtvrtek do Izraele. Je to v době, kdy se čeká, že Palestinci vystoupí v OSN a budou chtít plné členství v OSN. Proto ČSSD premiérovu cestu označila za "nešťastnou". Zaorálkovi vadí, že Nečas nenavštívil jednu ze stran sporu, tedy Palestince. Podle Zaorálka vládu nezajímá stanovisko Unie "protože má své hotové dopředu".
Evropané se vůči Izraeli chovají pokrytecky. Když říkáme Evropané, máme na mysli ustrašené politické "elity", které by prodaly jakéhokoli spojence, pokud by tím nakrátko získaly body. Nečas dal najevo, že stojí na straně jediné demokracie v oblasti. V době, kdy Turecko předvádí své podivné islamistické tance a spíláním Izraeli odvádí pozornost od svých vlastních problémů, dalo Česko najevo, na čí straně stojí.
Izrael je i mezi evropskými intelektuály považován často za okupanta a utlačovatele Palestinců. Pokud jde o "okupaci" samotnou, lze připomenout jeden precedent. Když se Izraelci dobrovolně stáhli z Gazy, následovala neustálá střelba raket na izraelské území, pašování zbraní z Egypta, střelba na civilisty. Po této zkušenosti si sotva někdo může myslet, že se Izrael stáhne ze Západního břehu. To by udělal jenom šílenec.
Česko, jako země, která má zkušenosti s mnichovskou zradou, by měla využít zdravý rozum. Naším spojencem je Izrael, ne fanatické režimy, které jen těžko zakrývají svou touhu Izrael zlikvidovat. Zaorálek patří - pokud jde o zahraniční politiku - k těm nejstrašnějším postavám české politiky. Pokud tlumočí názory ČSSD, tak běda všem.
Zajímavé je, že když Paroubek brouzdal po Sýrii nebo Číně, Zaorálek byl zticha jako pěna. Hlavně kšefty a "zachránit mír pro tuto dobu". Ale Izrael, to je hned čas na "vyváženost". Tak aspoň víme, na čem jsme.
