Reinharda Heydricha lidé všeobecně považují za jakéhosi génia pekla, anděla smrti, za chladno krevnou zvrhlou a dravčí inteligenci, která převyšuje inteligenci dobrých lidí. Organizoval vraždy miliónů osob, tisíce dával popravit osobně. Co jiného si o něm myslet?
Lidé se rádi nechávají děsit pohádkovými hrůzami, jak je produkují strašidla. Horory přitahují. Heydrich hrůzu produkoval, ale pohádkovým géniem zla, jak si ho vysnívá lidská fantazie, nebyl.
OBYČEJNÝ BLBEC
Byl to obyčejný blbec, který neměl zábrany, byl beze stopy lidskosti. Stal se úředníkem zla, funkcionářem zločinu, ne géniem. Umožnil mu to režim, jenž byl také takový, režim hloupých a namyšlených nul, které rozpoutaly celosvětové peklo. Rozpoutání toho pekla jim umožnili slušní lidé, německý lid, zoufalství a beznaděj miliónů voličů a mezinárodní zbabělé politické poměry.
Démony z těch nacistických blbů udělali všichni tito pachatelé, aby si své selhání a vlastní omyly mohli přijatelně vysvětlit. Přece by nepustili k moci blbce a nuly, proto si je představují jako génie zla. Tady někde se zrodila i teorie o přitažlivé osobnosti Hitlera, Stalina, Robespierra atd ...
Je to omyl v dějinách běžný. Jakousi přitažlivou genialitu chtějí lidé vidět v každém historickém kruťasovi. Staré římské přísloví říká: Sundej boha Ápida z podstavce, je to obyčejný býk. Stejně obyčejný by byl Heydrich bez nacismu. Když snášíte něčí mučení, jakousi velikost mučiteli musíte přiznávat, aby vaše zbabělost byla omluvitelnější. Přece byste se nenechali mučit nulou, blbem, obyčejným býkem. Proto se každá zlá postava dějin, a co jich je, stává skoro bohem. Myslíte, že by vás za nos vodila nula? Že by vám nula slibovala štěstí a blahobyt? Ne, vždy jste raději obětí geniality vůdců, jíž nelze odolat, než sluhy krutých a prolhaných nul. Proto se psalo, že V. I. Lenin rozuměl i řeči ptáků.
ÁRIJSKÝ SYMBOL
Jednu osobitost Heydrich měl. Vypadal jako nacista. Odpovídal rasovým teoriím, vyhlížel jako nordický hrdina. Blond, štíhlý, vysoký, s výrazem chladnokrevného vládce, s prsty pianisty, s řečí, která práskala jak bič, místo nosu zoban dravce, který žere lidské maso. O vzhled lidí se nacistické teorie vášnivě zajímaly. Na to, jak vypadá nadčlověk, měly jasný vědecký názor.
Paradoxně málokterý z vůdců tak vypadal. Heydrich ano. Hitler, Goebbels, Streicher a ostatní ne. Komunistické teorie o tom, jak má vypadat pravý komunista, nic neříkaly. Vzhled pokroku jim byl lhostejný, šlo jim o srdce revolucionářů. Na prapor si nedali dravce, nýbrž horoucí srdce levicového chuligána Fučíka. Nacisté kromě horoucího srdce chtěli krásné nadčlověčí tělo. To Heydrich měl, srdce také, a žádné zábrany k tomu. Ideální ničema. Proto si ho nacismus dal na prapor.
NACISTA Z POVOLÁNÍ
Bez nacismu byl by nic. Začal demokratickou kariéru ve výmarském námořnictvu, neuspěl, vyhodili ho za nečestné jednání k dívce, byl nic, zachránil ho nástup nacismu. Pro Heydricha výtah nahoru. Takové figury hulvátů bez zábran, s nezvladatelnou ctižádostí a prsty pianisty bloudí kolem nás i dnes. Chtěly by stát v čele světa, ale doba není dobrá – nevšímá si jich. Obtěžují jen své okolí, bijí děti, mučí podřízené v kanceláři, píšou nenávistné dopisy, kandidují ve volbách.
Mají štěstí, zločinci z nich nikdy nebudou, doba jim tuto kariéru nenabídne. Umřou nepoznáni, pamatovat si je bude pár lidí jako protivné zakyslé bytosti. V politice je jejich svit krátkodobý. Za dvacet let jsme jich pár poznali, jsou už zapomenuti. Politika je spotřebovává, vytáhne je z davu a hodí do studny zapomnění.
Tak si zapamatujme: z Heydricha to monstrum udělali slušní lidé, občané, voliči. Žít dnes, zločincem by nebyl. Z nosu dravce živeného lidským masem by náhle byl ošklivý nos myši krme né frázemi, fakturami a lejstry.
AUTOR JE DRAMATIK A NOVINÁŘ
