VÁNOČNÍ POVÍDKA: O dítěti, co se přilepilo k vánočnímu obchodu


Také rádi nakupujete hračky? Takový obchod s hračkami, to je obrovský lampión, to je vodotrysk záře. Znám tolik dětí, které mají ty odlesky v očích, když vstoupí. A to se pak takové dítě zavěsí na to teplo paprsků, které vychází z hračkářského obchodu…

 

A bylo to zrovna v prosinci o vánocích, kdy sychravost a bláto spojovalo lidské oči. Tak jedno dítě vydalo se samo právě o Štědrém dnu do města, aby našlo svůj obchod s hračkami. Bylo tak malé, že si neumělo koupit ani lístek, avšak poznat hračkářství mu nedělalo potíž. Hračkářství bylo ještě zavřené a ono bez dechu stálo a stálo. Jak se dívalo, v úžasu zapomínalo, že již není ráno, ale poledne a pak nastal večer a lidé přestávali chodit do obchodů, světla se zhasínala a ono stálo a jen se dívalo. A protože dostalo žízeň, bylo již přece jen pozdě v noci a skla hračkářství se pokryla jemnou jinovatkou, přilepilo rty k výloze, jak se snažilo olíznout mrznoucí kapičky a tu se to stalo. Rty se nejdříve jen jemně nalepily a pak stále víc a více se přichytávaly ke skleněné výkladní skříni až zůstaly nehybné a nešlo je odtrhnout od výkladu.

 

A tak tam stálo přilepené, nemohlo křičet. Ale lidé zavolali požárníky a ti přijeli dítě odtrhnout. A věřte, dalo to moc práce, ale nakonec se to povedlo a vrátili dítě jeho mamince. A dítě se mohlo v těch minutách, než je odtrhli od obchodu tolik dívat, protože ty minuty byly nekonečné. Až všechny hračky, které našlo za výlohou v těch chvílích strachu, se vtiskly do jeho duše a zůstaly tam navždy. A ono již nepotřebovalo stát tak dlouho před obchody, protože obrazy hraček v jeho duši zůstaly po celý jeho dlouhý život. Tolik dárků, tolik skrytých pokladů nedostalo nikdy žádné dítě.