Vyzvali jsme vás, abyste během 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.
Všechno si pečlivě připravila, nic neponechala náhodě a dobře to věděla. Byla si jistá. Bytem se linula vůně jehličí (pravý stromek neměli roky) a dokonce i pravého domácího cukroví, ale ve vzduchu bylo ještě něco - omamný odér očekávání. Všechno se povedlo tak, jak chtěla, byla klidná. Až pověsí poslední ozdoby, oni se půjdou ven projít, koulovat se, možná postaví sněhuláka. Úplně slyšela křupat nohy ve sněhu.
Ona připraví večeři, později rozdají dárky, ten večer si užijí… pravé Vánoce. Potom odnese zmačkané papíry, sklidí ze stolu, umyje nádobí. Půjde spát, ráno se vzbudí, přichystá snídani, oběd, večeři, půjde spát a druhý den znovu. Stejně jako několik posledních let. Ale tentokrát ji ten výhled neděsil, stěny se nepřibližovaly.
Teď jim přichystá krásný Štědrý den, budou mít radost, ani jí nebudou poznávat. Dokonalé, přesně jak si naplánovala. Dokonce se pousmála, až jí to překvapilo. Ale nic jiného necítila, ani teď, ani jindy. I když ji poslední dobou přece jen jemně hřála představa nadcházejícího.
Pokoj zamluvila před týdnem, doma by nemohla, to věděla. A v kufru auta byla sbalená taška: jedny šaty, čisté prádlo, doklady a v postraní kapsičce dvě žiletky. Pro jistotu, to kdyby se jí ruce začaly přece jenom třást a jedna jí sklouzla do horké vody.
V zámku se otočil klíč zrovna v momentě, kdy do pánve vkládala poslední kousek kapra. Otočila se ke dveřím, úsměv. Načasování bylo perfektní.
O AUTORCE: Jmenuji se Kateřina Veitová, pocházím z Vysočiny, ale momentálně trávím čas převážně v Praze, kde studuji mediální studia a ekonomii. Píši tak často, jak je to jen možné, především proto, že si tak dobíjím pozitivní energii a zbavuji se té negativní.
