Pod stromem. Čekala, zabalená v klubíčku. Vypadala, že nedýchá.
Opatrně jsem se k ní přiblížil a připadal si jak džin v lahvi vína, někde těsně pod zátkou.
Dýchala, pulz hmatný.
Facka na levou tvář, pak na pravou. Jenom zlehka.
Otevřela oči. Zavřela.
Otevřela oči, rozbalila se.
Něco řekla, nerozuměl jsem ani jednomu slovu.
„Jsi v pohodě?“ zeptal jsem se „Nechceš někam odvézt?“
Očividně jí to bylo jedno.
Vzal jsem jí za ruku, zavolal Anděly, skončil s ní v posteli.
