Vyzvali jsme vás, abyste během 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.
Nevěděla jsem, že ten kapr je zlatá rybka. Jezdil ve vaně sem a tam a zdálo se, že dobře ví, co ho čeká. Strouhanka a místo na talíři hned vedle bramborového salátu. Podle mě si nedělal iluze. Nebylo mi ho proto ani líto. Jediné, co mi dělalo starosti, byla vlastní hygiena. Nechtěla jsem do Štědrého dne vypadat jako prase, i kdyby mělo být taky zlaté, a tak jsem si do té vany vlezla za ním. Pohodlně jsem se opřela a jeho jsem poslala sedět naproti na špunt. Nedůvěřivě mě ze strany sledoval a já mezitím přemýšlela, jestli přežije, když bude ve vaně trochu pěny a teplejší voda. Než jsem to stihla domyslet, byla voda úplně horká a pěny jak v italském cappuccinu. Tak už jen svíčky, láhev vína a olivy!
Upíjím ze skleničky zlatavý Pinot a vyčkávavě se dívám na kapra. „Olivy neměly,“ zahuhlá a trochu bojácně zajede víc k okraji. „Čert je vem!“ uklidním ho. Ruka, co mi z ničeho nic sáhne na záda, mě vyleká k smrti. Vyliju víno, shodím svíčku a šlápnu na kapra. Nevěděla jsem, že ryby umí mluvit i sprostě. „Kde je máš?“ zablekotá chlupatá stvůra z pohádek Jana Drdy a netrpělivě mrskne ocasem. „Ježišimarja,“ hlesnu, a asi to zní taky jako přání, protože vedle čerta se náhle zjeví povědomá paní s batoletem v náručí. Toho Boha, co jsem měla na jazyku, rychle spolknu. Na tak důležité setkání bych si ráda oblékla něco víc než jen pěnu na prsa. „Začni si přát něco normálního,“ upozorní mě kapr, který v té horké vodě už začíná vonět. „Cokoliv?“ ujišťuji se. Kapr kývne. Tohle mi nikdo neuvěří!
„Jistě, že vám to věřím.“ Slyším cizí hlas. Zní konejšivě. „Co bylo dál?“ vyptává se. „Vykřikla jsem, že se radostí zblázním,“ vzpomenu si. Osoba v bílém plášti mi před odchodem doporučí, ať si odpočinu. Večer zpívám s ostatními kamarády v županech koledy vánočnímu stromečku. Vyprávíme si zábavné historky, které si ta osoba v bílém plášti pečlivě zaznamenává. Nejlepší příhody vyhrávají kuličky potažené barevným filmem. Než jdu spát, dostanu jich pět. „Dobrou,“ zahuhlá kapr a přitulí se.
O AUTORCE: Jmenuji se Radka Velikovská. Je mi třicet let, vystudovala jsem práva a živím se jako firemní právník. Jsem z jižní Moravy, ale trvale žiji už přes deset let v Praze. Mám svůj blog na Respektu a píšu články pro web Psychologie.cz. Píšu často, protože můj přítel nemá rád, když moc mluvím;)
