VÁNOČNÍ POVÍDKA: Kapří lázně | Reflex.cz
reklama
nahoru

VÁNOČNÍ POVÍDKA: Kapří lázně

Anna Benešová20. prosince 2011 • 06:00
VÁNOČNÍ POVÍDKA: Kapří lázně
Kapří lázně
• foto: 
kresba Antonie Urbancová

Vyzvali jsme vás, abyste během 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.

reklama

 

Eliška se vrátila domů z vánočního večírku ve výborné náladě podpořené šampaňským a nejistým množstvím skleniček bílého vína. Ještě v předsíni si opatrně sundala oblečení, ztratila rovnováhu a roztrhla si nové šaty. S povzdechem vešla do koupelny. Strčila levou nohu do vany, a okamžitě zařvala. Její noha se ponořila do studené vody a mihlo se kolem ní cosi slizkého. Eliška spatřila vetší rybu, která vystrčila tlamičku nad hladinu a hrůzou ztuhlé dívce povídá:


Dobrý večer, jdete se přidat?“


„Prosím?

 

Ptám se, jestli se jdete taky koupat. Já jen, že byste mohla připustit teplou. Vždycky jsem snil, že pojedu do lázní. Napsal jsem kvůli tomu dopis Ježíškovi. Vidíte a jsem tady. Na Ježíška je spoleh.“


„Já…“

 

Tak připustíte tu teplou vodu? Nedělejte překvapenou. Psal jsem si taky o sexy mořskou pannu. A jste tu. U všech ploutví, já miluju Vánoce!“


„Cože?“

 

Nestyďte se a pojďte se čvachtat. Voda je jedna báseň. Sice tu není žádné bahýnko, ale zase to soukromí. Hupsněte už sem ke mně, nemohu se dočkat, až budete mít krásný rybí ocas.“


„Ehm…“

 

Já vím, bublinková lázeň, to by teprve bylo něco, ale kapr nesmí být tak moc náročný, že? Je to tu vážně skvělý. Stará doma zuří a já si tady s vámi užívám.“


„Ale…“

 

Ještě bych si dal masáž. Jen se tak rozvalit na prkně a nechat si pořádně proklepat celé tělo. Pak solárko, trochu osmažit šupiny, prostě relax…“


Eliška se vypotácela z koupelny a vešla do kuchyně. Nástěnné hodiny ukazovaly půl čtvrté. Do koupelny už nejde. Třeba se jí to jen zdálo. Určitě ano. Půjde do postele a vyspí se z toho. Lehla si, přikryla se peřinou až po bradu a vytřeštěnýma očima hleděla do stropu. Z koupelny k ní doléhalo čvachtaní kapra.


Následující den ji vzbudila tupá rána palicí. Eliška přes sebe hodila župan a šla do kuchyně, kde se její přítel právě oháněl nožem.


Chtěl jsem to stihnout, než vstaneš. Vím, že nemáš ráda pohled na krev.“


Eliška ho něžně políbila na tvář. Ve sprše na sebe konečně pustila proud příjemně horké vody. Jsou tu Vánoce, pomyslela si, čas splněných přání...

 

O AUTORCE: Jmenuji se Anna Benešová. Je mi 26 let a jsem z Prahy. Studuji Pedagogickou fakultu UK (obor Francouzský jazyk a Základy společenských věd) a pracuji na recepci v jedné velké firmě. Píšu poměrně často; někdy jen pro sebe, častěji pro své přátele, rodinu apod. Občas využívám příběhy jako nevšední způsob komunikace. Psaní mi umožňuje dívat se na věci z více úhlů a nebrat život příliš vážně.

Anna Benešová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře