V celém tom vánočním shonu jsem vyrazil za prací. Když jsem se procpal nákupní galerií Vaňkovka, ocitl jsem se na vzduchu u autobusového nádraží, a jak jdu směrem k zastávce, proti mně si to vykračuje nádherná slečna. Metr sedmdesát, delší tmavé vlasy, dlouhé štíhlé nohy, pod rozepnutou bundou fialový svetřík, pod kterým pěkně tvarované ty, ehm, postava. Zatáhnout břicho, vypnout hruď a nasadit něco jako neodolatelný pohled.
„Dobrý den, můžu se vás zeptat?“
„Ale ano, copak potřebujete?“
„Já bych se chtěla jen zeptat, jestli nevíte, kde je ulice Plotní. Má tam sídlit eshop.“
„Moje GPS by to vědět mohla. Už to spouštím. Tak. Brno. Plotní jste říkala?“
„Ano, ano, P-L-O-T-N-Í.“
„Ačíslo domu? Víte, bez toho já to nenajdu.“
„Jé, to já z hlavy takhle nevím, ale moment, já se kouknu…“ a sáhla do kabelky a vytáhla sjetinu z emailu, na kterém byla celá objednávka a podává mi to, že na tom adresa bude. Tak si papír vezmu, koukám a adresa je – MOMENT!
Co vám budu povídat,člověk to tak nějak přejede zrakem a nejde si nevšimnout seznamu položek:
1x vibrátor
1x anální kolík
1x lubrikant
1x vánoční balení kondomů
Slečně došlo, co udělala, asi ve stejném okamžiku, kdy já přeletěl pohledem seznam hraček, jimiž hodlá zabít nudu (v Brně). No, udělala takový rozpačitý pohyb směrem k tomu mi ten papír vyškubnout z ruky, ale nakonec se zmohla jen na náznak, protože jí asi došlo, že teď už intimitu celé té objednávky asi přede mnou nezachrání.
„Ježíš, vy jste si to přečetl?!“
„No přečetl. Ale nechtěl jsem.“
„Hm, no to je pěkný teda, já jsem pitomá.“
„Ale nejste, to se stane.“
„No nevím teda, jak vám...“
„Hlavní je, že máme tu adresu, podívejte, já to zadám teď do GPS.“
Dál to už nebudu protahovat, slečně jsem ukázal, kde přesně ta adresa je. Poděkovala, rozloučila se se mnou rukoudáním a pak jsme si vzájemně popřáli krásné svátky. Pokud se slečna neztratila a našla ten e-shop, bůh (a já a teď i vy) ví, že je mít krásné bude.
Tímhle bych rád popřál krásné svátky i vám všem, co jste to dočetli až sem. A šťastný Nový rok.
