VÁNOČNÍ POVÍDKA: Vesmírný apokryf | Reflex.cz
reklama
nahoru

VÁNOČNÍ POVÍDKA: Vesmírný apokryf

Lucie Kvapilová13. prosince 2011 • 14:47
reklama

Docházely jí síly. „Brzy mě doženou.“ Nemluvně v náručí zakňouralo. Asi hlady. Na prsou ucítila vlhko.

 

Rozrazila dveře chléva. V přítmí zahlédla dvojici plačící nad uzlíkem podobným tomu v jejím náručí. Muž vstal a cosi drmolil. Ukazoval směrem k ženě a děcku. Nemusela rozumět, věděla, že tady už není pomoci.

 

Dítě spustilo nářek. Začala kojit a ozvalo se spokojené broukání.

 

Uslyšela je. Polekaně vyskočila, dítě stále u prsu. Přiskočila k mrtvému děcku ve slámě a strhla z něj látku. „Chlapec,“ ulevilo se jí.

 

Vteřinu zaváhala. Odtrhla dítě od prsu, položila ho a cizí, mrtvé vzala do náručí. Prosebně zvedla pohled k ženě a vyběhla do noci. Muž se ženou na sebe ohromeně pohlédli. Zaslechli dupot těžkých bot a pak krátký ženský výkřik.

 

X

 

„Podvedla nás!“ Kapitán rázoval kolem skleněné kóje. Stál u ní muž a ač kárán, nedokázal od ní odtrhnout oči. Vznášela se v ní dívka. Věděla, co ji čeká od chvíle, kdy přišla na to, že je samodruhá. Od chvíle, kdy jí otec dítěte řekl, co je zač.

 

Sledovala ho pohledem. Za hranicemi galaxie se jeho tělo přemění. I jí by byla přeměna nabídnuta. Ovšem za jiných okolností.

 

Jejich syn by takové štěstí neměl. Jako nedokonalý by skončil coby žádaný pokusný materiál. Věděla, že se porušení zákonů trestá. Bude otrokyní. Bez svobody, bez možnosti volby. „Splň rozkaz!“ vyštěkl kapitán na muže. Ten přistoupil ke kóji s tlačítkem. Těsně před zmáčknutím se palec nepatrně zachvěl.

 

„Je otrok.“ Kapitán spokojeně zamručel. Slzu stékající po dvou tvářích už zahlédnout nezastihnul.

 

X

 

Osel očichává dítě. Probuzená žena polekaně trhá ohlávkou. Neopatrnost jí řízne do prstu. Bere dítě do náručí. Drobné prstíky chytí poraněný prst. Jemně chlapce šimrá na dlani. Ten hltavě pije. „Bude silný.“ To pomyšlení jí vyloudí úsměv na tváři. Nakrmeného ho pokládá do jeslí. Opatrně mu vykroutí ukazovák z dlaně. Úsměv jí ztuhne na rtech. Na prstě není po škrábnutí ani památky.

 

X

 

„Motory na plný chod!“

 

X

 

Nad chlévem na okraji vesnice vzplane jasná hvězda a ač zmenšující se, svítí ještě dlouho do noci.

Lucie Kvapilová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře