U voběšenýho desátníka doleva

U voběšenýho desátníka doleva Zdroj: kresba Antonie Urbancová

VÁNOČNÍ POVÍDKA: U voběšenýho desátníka doleva

Vyzvali jsme vás, abyste během 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.

Právě jsme se snažili uvařit v plechové vaně kus koňské kýty, když k nám vtrhnul desátník Hubler s obrovským vakem přes rameno.

 

„Nadílka, parchanti,“ zařehtal se, načež zašátral v pytli a vyndal konzervu. „Hrušky! Šťastný a veselý Vánoce čtyřicet dva,“ odrecitoval strojeně.

 

„Kdes vzal hrušky?“ divil se Lorenz a hned bajonetem páral plech.

 

„To je Ježíškovo tajemství,“ šklebil se Hubler. „Radši mi řekněte, kudy ke třetí rotě. Ještě nějaký konzervy mám.“

 

„Jsi magor. Chceš riskovat olovo do kebule kvůli konzervě hrušek?“ zabručel Lochman.

 

„Zkrátka úděl Ježíška,“ pokrčil rameny samozvaný svatý muž.

 

„Vážně to není žádná sranda. Kluci ze třetí jsou v přízemí školy,“ prskal kusy hrušek Lorenz. „Budeš se muset plazit skoro celou cestu.“

 

Najednou jsme všichni, až na skeptika Lochmana, pookřáli a zapomněli na zmrzlé údy, hlad, vši a všudypřítomnou smrt. Chtěli jsme pomoci Ježíškovi doručit jeho dárky a vymýšleli jsme všemožné plány, abychom nakonec smutně konstatovali, že stejně nezbude nic jiného, než se plazit a doufat.

 

Když nás opouštěl, dostal poslední radu na cestu: „A nezapomeň! U vobvěšenýho desátníka doleva!“

 

Ježíšek přikývnul, mrknul na nás a zmizel v chodbě. My zaujali pozice u pozorovacích škvír a drželi palce.

 

Nejdříve běžel v předklonu a u vyhořelého tanku sebou hodil na zem. Dál se, přesně podle našich instrukcí, plazil se vší obezřetností až na roh, kde visel obvěšený desátník.

 

Visel tam zmrzlý již několik týdnů a nikdo nevěděl, zda ho pověsili Rusové, nebo naše vojenská policie, ale tady ve Stalingradu to nikoho nepobuřovalo. Jeho tělo se zkrátka stalo orientačním bodem.

 

Ve chvíli, kdy se Ježíšek doplazil až k onomu orientačnímu bodu, ozvalo se osamocené třesknutí a ulicí zachrastily konzervy. Sníh se zbarvil do ruda a německý snajpr si udělal další záznam.

 

„Jsem zvědavej, jak se tomu rohu bude řikat teď,“ uchechtl se Lochman. „U mrtvýho Ježíška?“

 

O AUTOROVI: Jmenuju se Daniel Městka, je mi 35 let a bydlím v Teplicích. Posledních sedm let pracuju v neziskové organizaci jako pracovník v sociálních službách. Ve volném čase hraju na bubny v punkové kapele a po večerech píšu (zatím do šuplíku).