VÁNOČNÍ POVÍDKA: Vánoční sólo | Reflex.cz
reklama
nahoru

VÁNOČNÍ POVÍDKA: Vánoční sólo

Zdeněk Hanka17. prosince 2011 • 06:00
VÁNOČNÍ POVÍDKA: Vánoční sólo
Vánoční sólo
• foto: 
kresba Antonie Urbancová

Vyzvali jsme vás, abyste do 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.

reklama

Žiji v Kanadě. Zima tady bývá tuhá. Jezdívám z práce denně touž cestou a občas potkávám vousatého muže v dlouhém špinavém kabátě a stále týchž potrhaných keckách. Na „své“ křižovatce chodí od vozu k vozu a prosí o drobné, aby zahnal hlad. Střádám pro něj v palubní desce a někdy mám pro něj plechovky s pitím, jindy čokoládu. To se pak se klaní a já jsem v rozpacích. Uvažuji o tom, co zavedlo jeho a stovky jiných sem, na křižovatky a do nočních skrýší na vrakovištích aut. Zamýšlím se i nad tím, proč ostatní okénka aut zůstávají vytažená. Možná jsou jejich řidiči imunní před životním pádem. Třeba mají předplacen úspěch a nezranitelnost a mohou být tedy pyšně nadřazeni.

 

Jsou Vánoce, snad tedy nevadí, že dárek může být i z druhé ruky. Zastavil jsem u něj a vybídl ho, aby popošel stranou. Už bylo hodně pod bodem mrazu.

 

„Dnes pro vás mám něco jiného.“ V očích měl vánoční pohled. Vystoupil jsem z vozu a podal mu svetr, rukavice, čokoládu a důkladný spací pytel. Rozvlnila se mu brada a v očích mu stály slzy. Člověk. Nedokázal promluvit, když pevně objímal svůj hřejivý poklad. Teprve za chvíli na to přišel.

 

„Já vám zazpívám.“ Postavil se, svíral balík na prsou a začal zpívat. Jen pro mě, v městském provozu. Zpíval vážně s velikou naléhavostí a opravdovostí.

 

„Děkuju, máte krásný hlas. A můžu se vás na něco zeptat?“ Přikývl.

 

„Řekněte mi, kdy byl váš životní vrchol? Kdy v životě jste byl opravdu šťastný, já myslím nejšťastnější.“ Znovu ta brada a ty vánoční mokré oči. I přes ten svůj zvučný hlas teď jen zašeptal:

 

„Teď. Právě teď.“

 

Díval jsem se za ním, když odcházel a pevně držel ty své Vánoce. Skloněný, v keckách, ve špinavém kabátě. Uvažoval jsem o směsi rozličných pojmů, které všechny tak či onak popisují člověka a které nejsou patrné na první pohled. Snad jen při pohledu do srdce.

 

O AUTOROVI: Jmenuji se Zdeněk Šťastný, ale publikuji pod pseudonymem Zdeněk Hanka. Je mi 56 let, jsem lékař, žiji v západokanadském Calgary a pracuji jako Medical Coordinator pro společnost zabezpečující pohotovostní a záchrannou službu v extrémních podmínkách kanadského severu nebo na oceánu. Píšu velmi rád, prožívám příběh spolu se svými hrdiny, těm kladným držím palce. Vyšlo mi několik knih a pero odložit nechci.

Zdeněk Hanka


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře