nahoru

Nejlepší sousto nakonec. Jídlo je intimní činnost, do které se promítají naše temná zákoutí

Darina Křivánková2. prosince 2017 • 10:00
Jak by vypadalo vaše sousto na vidličce? Těstoviny, slanina, kapusta... Nebo jen  jedno z toho?
Jak by vypadalo vaše sousto na vidličce? Těstoviny, slanina, kapusta... Nebo jen jedno z toho?
• foto: 
Darina Křivánková

Jak jíte? Polévku zřejmě obvykle lžící, maso krájíte na kousky, chleba ukusujete… Ale nemusí to tak být zákonitě. Třeba když dojde na sladkosti, jsme schopni vyvinout nesmírnou konzumační kreativitu. Jsou to drobné podivnosti, k nimž se přiznáváme spíš neochotně. Ale nebojte, nejste v tom sami.

Vždycky když si dávám gumový bonbón, rozkousnu ho na půl, abych viděla tu krásně lesklou plošku, která se po skusu objeví. Neřeknu vám, proč to dělám, ale dělám to vždycky. A koušu je podélně… Taky nevím proč. „Fidorky jím zásadně po patrech…“ – „Tatranky taky…“ – „Karlovarské oplatky okusuju kolem dokola…“ – „Čokoládu zásadně cucám, nedokážu ji rozkousnout…“ – „Slepované sušenky vždycky rozlepit a zuby seškrábat náplň…“ – „Krupicovou kaši posypat kakaem, nahoru máslo a zásadně nemíchat…“ – „Krupicovou kaši posypat kakaem a dokonale promíchat…“

Sladké rituály

To je jen zlomek přiznání, jež se mi mezi přáteli a známými podařilo nasbírat. Nejčastěji se přiznávaly ženy a jejich konzumační roztodivnosti se týkaly hlavně sladkostí. Ano, jíst sladké je velmi hříšný moment, proto si z něj potřebujeme udělat rituál. Abychom si tu chvíli skutečně užily a také abychom samy před sebou vytvořily dojem, že vlastně ani nejíme/nehřešíme, že se oddáváme jakési tajuplné činnosti, jejíž podstata se dotýká něčeho hluboko v nás.

Tahle sladká rovina tvoří jednu z hlavních skupin našich slastí. Ta další se týká toho, co s čím jsme ochotni jíst. Tady už se mnohem více dotýkáme skutečného jídla než naší psýchy. Řešíme, jaké kombinace jsou pro nás libé a chuťově příjemné. Tahle úvaha se ovšem odehrává v mozku, nikoli na patře v ústech, netýká se tedy skutečné chuti, ale naší představy o ní. „Rýži zásadně bez omáčky, jí se prostě jedině suchá…“ „Vždycky jím zvlášť přílohu, zvlášť maso a zvlášť omáčku nebo zelí, podle toho, co je k tomu…“

Konzumovat jednotlivé složky jídla odděleně je jedním ze znaků autistického chování. Pokud se ale takto stravujeme, nemusíme být nutně hned autisté, prostě jsme si jen neosvojili smysl pro mísení chutí v jednom soustu. Obvykle by suroviny na talíři měly vytvářet jeden chuťový akord, ovšem někdo ho prostě „neslyší“, tak jako jiný neocení vytříbenost Mahlerovy hudební kompozice. Jídlo totiž není jen pohon pro tělo, zaslouží si být vnímáno podobně jako jiné umění. A umění je nejen jídlo připravit, ale také ho jíst – poznat, co s čím ladí, jaké jsou v pokrmu suroviny, koření… I to je věcí talentu.

A pak je tu otázkao, co jíme jako první, a co naopak jako poslední. Velmi časté je, že si to nejlepší sousto schováváme na konec. O nejlepším soustu máme ovšem velmi rozdílné představy. Pro někoho to je dokonale vyvážený poměr všech složek jídla, pro jiného nejoblíbenější surovina ze všech právě použitých. To nejoblíbenější si schováváme nakonec, tudíž to jíme ne už v nejlepší kondici, ale je pro nás podstatné odcházet od stolu s nejlibější chutí v ústech.

Řadu těchto často roztodivných zvyků si přinášíme z dětství. Zrodily se jako dětská hra a uchováváme je dodnes, protože nám pomáhají vytvořit pocit bezpečí, bezstarostnosti, hravosti… něčeho, co náleží jen nám. Jsou to chvíle, kdy můžeme být jen sami se sebou a svým požitkem – z jídla, z rituálu, z intimity. Kromě sladkostí se tyhle obřady často týkají pečiva – ve vykusování střídky chleba, nebo naopak okusování kůrky je něco archetypálního. Konzumace „božího daru“ nebo toho nejobyčejnějšího jídla – jak kdo chce – je velmi symbolický proces. Podvědomý, nejspíš čerpající z velmi hluboce zasunutých zážitků. Jak tedy jíte chleba? Potřebujete si pro sebe urvat patku? Děláte ze střídky kuličky? Okoušete z krajíce kůrku a pak si dáte střídu? Nebo naopak. Chleba si zaslouží samostatný rozbor. Tak třeba někdy.


Recept: Těstoviny s růžičkovou kapustou a slaninou

Tohle je typický příklad jídla, v němž jednotlivé složky skládají dohromady finální chuť. Pro leckoho by to bylo zcela nepřijatelné a rozebral by ho na jednotlivé komponenty.

Těstoviny dejte vařit podle návodu na obalu. Růžičkovou kapustu očistěte a nakrájejte na poloviny. Slaninu pokrájejte na proužky. Na sucho opražte hrst lískových ořechů, nastrouhejte kousek parmazánu. Slaninu dejte na rozpálenou pánev, přidejte růžičkovou kapustu a pomalu opékejte několik minut, než se slanina vyškvaří a kapusta zkřehne a chytne barvu. Těstoviny sceďte a přidejte do pánve. Můžete přilít i pár lžic vody z těstovin. Promíchejte, nandejte na talíř, posypte praženými ořechy a strouhaným parmazánem.



Klíčová slova: jídlo, cukroví, sladkosti



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,620
21,830
29,070
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře