„Pod tmavočervenými jeřabinami / zahynul motýl mezi karabinami / zástupce pro týl šlápl na běláska / zahynul motýl jako naše láska…“ Karel Kryl zpívá v téhle písni ještě o koláči s tvarohem a o rumu, ale zůstaneme u titulních jeřabin. Jejich rudé trsy teď lemují kdejakou cestu, jsou plné nostalgie babího léta a také vitamínu C.
Jeřabiny rostou na jeřábu, což zejména děti obvykle pobaví. Na severní polokouli od Evropy po Asii jich napočítáme na dvě stě druhů, u nás asi dvacet. Z těch dvaceti jich polovina roste pouze u nás, tyto endemity vznikly obvykle křížením a najdeme je často v jediné lokalitě, leckdy v počtu pouhých desítek exemplářů. Mívají také vcelku poetické názvy dané právě místem původu i výskytu: džbánský, labský, milský, manětínský nebo sudetský.
Léčivá pálenka
Tyhle místní odrůdy nejspíš mají své chuťové kouzlo, jak jinak si vysvětlit, že právě v okolí Děčína, konkrétně u Děčínského Sněžníku a na Maxičkách, rostou ideální jeřabiny na přípravu skvělé pálenky. Vyráběla se tu už před válkou a na tuhle tradici pak navázal místní rodák, osvícenec, bylinkář a podnikatel Valdemar Grešík. Věhlas jeho jeřabinky dalece překročil hranice kraje. Naši předkové prý tuhle pálenku s úspěchem užívali jako lék při nachlazení a zažívacích potížích. Mohu potvrdit, že zafunguje, i když vám není vůbec nic. Minimálně chutná nezaměnitelně pikantně, zahřeje a zvedne náladu. Znalci destilátů mi snad dají za pravdu.
Nicméně právě nachlazení a zažívací potíže jsou ty správné důvody, proč jeřabiny konzumovat, pomohou i ve chvíli, kdy je třeba posílit imunitu organismu. Nemusíme do sebe lít jednoho panáka za druhým, skvěle poslouží třeba odvar ze sušených plodů nebo zavařenina. Plody se doporučuje sušit nejprve ve stínu a poté dosušit na slunci. Pak se mohou macerovat, tedy zalít studenou vodu a nechat odstát přes noc, nebo pár minut povařit a nechat deset minut luhovat. Efektivní je také použití sirupu, stačí jeřabiny odšťavnit, smíchat s cukrem a svařit do zhoustnutí. Jeřabinové preparáty mohou pomoci třeba při chrapotu nebo ztrátě hlasu a také se podávají jako doplněk při léčbě nechutenství a anorexie, to jsou ty zmiňované zažívací potíže.
Často se řeší, které jeřabiny jsou jedlé a které ne, dokonce se v téhle souvislosti hovoří o otravě. Nejedlé jsou především ty syrové, ty mohou při konzumaci většího množství způsobit nevolnost a zvracení. Ale pokud plánujete, že se někoho prostřednictvím jeřabin zbavíte, tak se vám to nepovede. Nicméně raději se syrovými jeřabinami neexperimentujte a zaměřte se na jejich sušení.
Kromě těch nejrozšířenějších oranžovo-červených bobulí narazíte i na světlé plody nebo ty temně červené, o nichž zpíval Karel Kryl. Nejspíš šlo o Mičurinův mezirodový kříženec jeřábu obecného a hlohu sibiřského z roku 1926. Jeho plody mají granátovou barvu, velikost malých višní a příjemnou sladkokyselou chuť. Prý se dají jíst nejen sušené či zavařené, ale i čerstvé. Inu, když tehdy soudruzi dokázali poručit větru i dešti, proč by neporučili jeřábu, aby plodil megabobule, po kterých se nikdo nepoblije.
Recept: domácí zavařenina z jeřabin
Necelý kilogram jeřabinových bobulí nechte přes noc v mrazáku. Poté svařte s 500 ml vody, jeřabiny by měly změknout a popraskat, což usnadní následné pasírování. Pokud nemáte pasírovací cedník, prostě bobule protlačte přes síto, je to trochu piplačka, ale zvládnout se to dá. Propasírovanou kaši přiveďte k varu, přidejte 750 g želírovacího cukru a vařte do zhoustnutí. Ještě přidejte šťávu z jednoho citrónu, promíchejte a můžete plnit do sklenic.
