Snídaně z pražské restaurace Eska si přímo koleduje o kolektivní konzumaci. Vybrat jen jedno jídlo z menu je totiž dost těžké.

Snídaně z pražské restaurace Eska si přímo koleduje o kolektivní konzumaci. Vybrat jen jedno jídlo z menu je totiž dost těžké. Zdroj: Darina Křivánková

Podělte se o jídlo: Šérování pokrmů je trend, který se nejspíš nevyhne ani našim končinám

Mění se nejen to, co jíme, ale i způsob, jakým jídlo konzumujeme. A jiný přístup k jídlu zase ovlivňuje to, co budeme jíst. Zkrátka všechno souvisí se vším a jedno ovlivňuje druhé. Aktuálně je to trend šérování, tedy sdíleného jídla. Není určen samotářům, individualistům a těm, kterým se nesmíte podívat do talíře… natož do něj zabořit vidličku.

Mám kamaráda, jenž nikdy nepřipustil, aby se v restauraci u jednoho stolu objevila dvě stejná jídla. Pokud si někdo z party objednal to, nač měl on původně chuť, bez váhání svou objednávku změnil. A to i v době, kdy se menu v restauracích rozpřahovalo maximálně mezi gulášem a smaženým řízkem. V jeho případě šlo spíš o obsesi než o demonstraci trendu, který aktuálně ovlivňuje restaurační byznys hlavně v západním světě: ochutnat toho co nejvíce a nemuset si kvůli tomu dávat například osm plnohodnotných porcí.

Nebýt hostitelem se špatnou pověstí

Zkrátka jdete na večeři s partou kamarádů, objednáte si libovolný počet chodů, v nichž je tolik „malých porcí“, kolik vás je u stolu. Každý dostane svůj talíř a nabírá si sám. Tenhle způsob stolování není nic převratně nového, od pradávna ho aplikuje většina asijských a arabských kuchyní. Na stůl se nosí jedna miska za druhou, v každé něco jiného.

Stolovníci si pak mohou potrénovat svou vůli: sníst jen tolik, kolik jim náleží, a nenarvat do sebe i jídlo určené pro ostatní. Ačkoli například v arabském a perském světě se obvykle nestává, že by jídlo došlo. Pokud jste v Libanonu nebo v Íránu pozváni na večeři a stůl není do posledního místečka zarovnán talíři a podnosy s jídlem, koleduje si hostitel o špatnou pověst.

V zemích, kde sdílené jídlo tmelí rodinné a přátelské vazby, je způsob stolování dán kulturní tradicí. Ale i typem pokrmů, jež se podávají. Pečené maso pokrájené na kousky nebo grilované po jednotlivých soustech se snadno kombinuje se zeleninou upravenou nejrůznějšími způsoby, dipy, omáčkami, rýží… Ale zkuste šérovat guláš se šesti, svíčkovou na smetaně nebo vídeňský řízek. Naše středoevropská gastronomie s takovým způsobem stolování nepočítá.

A leckde na západ od nás je to ještě horší: asi nejméně vhodným pokrmem ke sdílení je hamburger, ten prostě popadnete do obou rukou a je jen váš. Obecně platí, že čím víc na východ a na jih, tím snáz se jídlo sdílí. O Středním východě už byla řeč. Ale skvěle se sdílí také japonské suši nebo čínské knedlíčky dim sum. V každém soustu si můžeme dopřát jinou chuť, a čím víc spolustolovníků, tím víc chutí na stole.

Jistá vřelost, přátelská a otevřená povaha k tomuto stylu patří neodmyslitelně, proto je vlastní Jihoevropanům. Typickým příkladem jsou například meze, tedy kolekce nejrůznějších předkrmů, které vám naservírují v Řecku. Ale sdílet můžete s úspěchem například italskou pizzu (při troše dobré vůle i těstoviny) nebo španělské tapas. Teplé podnebí vybízí k tomu, najíst se venku, a diktuje nejen, co se bude jíst, ale také jak a s kým… tedy v žádném případě ne o samotě.

Do západního světa tenhle trend zavedli foodies, kteří pasou po mnoha chutích a další spolustolovník je pro ně potenciálním zdrojem ochutnávky. Oč snazší je jídlo automaticky sdílet než hrabat druhému do talíře. Takže řada restaurací například v Londýně své menu a způsob servírování trendu přizpůsobuje. Zásadní roli tu samozřejmě hraje sociální rovina stolování. Jí se v tlupě. I v tomto ohledu je to sympatický trend – kolektivní zážitek podobně jako v kině nebo na koncertě prohlubuje a posouvá to, co zrovna vnímáme. Samozřejmě pokud ho sdílíme s těmi správnými lidmi.


Recept: Melicano salada

Tradiční řecký pokrm z pečených lilků zvaný melicano salada bývá součástí tzv. meze, tedy mnoha předkrmových mističek či porcí podávaných současně. Ideální šérované jídlo.

Vzrostlý lilek zabalte do alobalu a dejte asi na hodinu péct do rozpálené trouby. Jakmile je pečený, rozkrojte ho, vydlabejte z něj dužinu a vidličkou ji rozmělněte. Nemixujte, je to zbytečné. Přidejte šťávu z půlky citrónu, prolisovaný stroužek česneku, nadrobno pokrájenou půlku menší cibule a pořádnou dávku kvalitního olivového oleje. Osolte, opepřete, promíchejte a dejte vychladit. Podávejte s pitou a olivami jako jeden z mnoha chodů.