Svátky jara a obžerství. O Velikonocích je třeba se najíst spíš dobře než hodně | Reflex.cz
nahoru

Svátky jara a obžerství. O Velikonocích je třeba se najíst spíš dobře než hodně

Darina Křivánková15. dubna 2017 • 07:00
Velikonoční nádivce se také říká hlavička, protože se do ní dříve obíralo maso z jehněčích hlav.
Velikonoční nádivce se také říká hlavička, protože se do ní dříve obíralo maso z jehněčích hlav.
• foto: 
Darina Křivánková

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale největší reklamní masírku ohledně jídla zažije zákazník právě v souvislosti s Velikonocemi. Po době půstu je třeba se konečně pořádně najíst. Jenže kolik z nás půst, alespoň dílčí, skutečně drželo? To v rytmu života našich předků se skromná období střídala s těmi bohatými celkem přirozeně, jídla buď bylo málo, nebo bylo zapotřebí ho sníst hodně, aby nic nepřišlo nazmar.

Velikonoce bývaly gastronomicky klíčovým obdobím v roce, protože přicházely po období půstu. Půstu zase předcházel masopust, tedy doba zabijaček a koblih, kdy do sebe člověk nacpal spoustu masa a sádla, aby konec zimy dožil v plné síle. A protože do příští úrody bylo ještě sakra daleko, bylo třeba se postit celých šest neděl. Byla to doba poklízení v domácnostech, ale také v člověku. Doba, kdy bylo třeba zbavit se všeho zbytečného, všeho, co zatěžovalo. A pak přišly Velikonoce. Ty v sobě slučovaly dva aspekty: jednak nejvýznamnější křesťanský svátek, jednak jarní rovnodennost, která ohlašovala začátek nového zemědělského roku.

Od Škaredé středy

Velikonoční pašijový týden začíná po Květné neděli, tedy po té šesté postní. Oficiálním velikonočním startem je Škaredá, někde také Sazometná středa. To je den, kdy se honí Jidáš, po vsích chodí chasa s řehtačkami, jež nahrazují zvonění, neboť zvony prý odletěly do Říma. Příběh o zrádném Jidášovi se přenesl nejen do pašijových her, ale i na kuchyňský stůl.

O Zeleném čtvrtku se zadělává těsto na pečivo, které po Jidášovi dostalo jméno. Kousky kynutého těsta se motávají do tvarů, jež mají připomínat provaz, na němž se zrádný Jidáš oběsil. Menu na den, kdy vychází toto číslo Reflexu, je tedy dané: jidáš potřený medem (aby se člověk vyvaroval hadího uštknutí a uřknutí lidskou zlobou) a také něco zeleného (kvůli celoročnímu zdraví). V novodobém životním rytmu bude Zelený čtvrtek nejspíš ve znamení odjezdu na chaty a chalupy, a tím pádem dnem velkého nákupu.

Následuje Velký pátek, den nejpřísnějšího půstu, kdy se nesmělo nic připravovat nejen v kuchyni, ale ani na poli či zahradě. Člověk se měl usebrat a pomodlit za novou úrodu. V tomto duchu si můžeme díky státnímu svátku užít Velký pátek také. Jenže když už budeme na té chalupě, tak přece ty záhonky zryjeme, že jo. Následující Bílá sobota dostala označení podle bílých plášťů, které oblékali středověcí novokřtěnci. Poprvé od středy se rozezněly zvony, před kostelem se rozdělával obřadní oheň a od něho se zapálila velká svíce, tzv. paškál.

Pak konečně přišel Hod boží velikonoční, z gastronomického hlediska klíčový den Velikonoc. Hospodyně už musela mít napečeno, aby mohla odnést do kostela pokrmy k obřadnímu posvěcení: mazanec, vejce, beránka, nádivku, ale i slaninu nebo víno a samozřejmě vejce. Posvěcené jídlo se pak doma obřadně snědlo. Protože se jednotlivé chody nesly do kostela, musela si na nich dát každá hospodyně obzvlášť záležet, aby ji sousedky nepomluvily, že má příliš malý mazanec, oschlého beránka nebo málo masa v nádivce.

Mazanec se musel lesknout jako životodárné slunce, jež má symbolizovat. Beránek je opět křesťanský symbol. Dříve se tradičně připravovalo jehněčí, tam, kde nebylo, začal se péci sladký beránek z těsta, tahle náhradní varianta se rozšířila a uchovala. Další nezbytností byla velikonoční nádivka, které se někde dodnes říkává hlavička – to proto, že se do ní původně obíralo maso z jehněčích hlav. Čerstvá vejce, maso a jarní byliny, především mladé kopřivy, to je základ tradiční velikonoční nádivky. Tu, na rozdíl od mazance či beránka z piškotového těsta, v supermarketu nekoupíte.


Recept: Velikonoční nádivka

Takhle pekla velikonoční nádivku moje babička a s největší pravděpodobností i její babička.

Uvařte asi kilo uzeného masa, ideálně krkovice. Vývar nechte trochu vychladnout, maso pokrájejte na kostičky. Na stejné kostičky pokrájejte asi osm housek, rozdrobte k nim 20 g droždí a zalijte je ještě teplým vývarem tak, aby se nasákly, ale neplavaly. Rozbijte osm vajec, oddělte žloutky od bílků, z bílků ušlehejte sníh, žloutky rozmíchejte asi ve 100 ml mléka. K houskám přidejte maso, dvě tři hrsti nasekaných kopřiv, žloutky s mlékem, dva stroužky utřeného česneku a postupně vmíchejte sníh z bílků. Směs dochuťte solí, pepřem a muškátovým květem. Nalijte do pekáče vymazaného máslem a vysypaného strouhankou. Pečte asi hodinu, dokud povrch nádivky nezezlátne.



Klíčová slova: jídlovelikonocenádivka



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,870
25,040
32,070
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře