nahoru

Drakulova pomsta: Trdelník má kořeny v Transylvánii, ale trhovci z něj udělali českou pochoutku

17. prosince 2016 • 07:00
„Tradiční staročeská pochoutka“ pochází z Transylvánie, ale trhovci z ní udělali českou vlastenku.
„Tradiční staročeská pochoutka“ pochází z Transylvánie, ale trhovci z ní udělali českou vlastenku.
• foto: 
foto profimedia.cz

Bývají označovány za staročeskou pochoutku, což je – mírně řečeno – nepřesné. Kousek kynutého těsta namotaný na dřevěném válci a pečený na dřevěném uhlí... Prodávaný leckde i za šedesát korun. Trdelník… Osobně jsem ho vždycky považovala za turistické lákadlo, s nímž se – coby domorodec – nebudu vůbec zdržovat. A měla jsem pravdu…

Stánky s trdelníky se začaly na trzích množit geometrickou řadou někdy na přelomu milénia. Leckdo v nich vycítil skvělý byznys. Investujete do pojízdného minicirkusu s dřevěnými válci a roštem na uhlí a pak už jen namotáváte jeden kousek kynutého těsta za druhým. Když si spočítáte investice, vrátí se vám to celkem brzy.

Kousek těsta vyjde tak na pět korun, šikovný prodejce na dobrém místě prodá během dobrého dne trdelníky i za padesát tisíc (nešikovný na špatném místě utrží o řád méně…). Soumrak téhle rychle rozzářené hvězdy se prorokoval už někdy před pěti lety – prý že se to okouká a přejí. Trdla se ale na trzích stále točí.

Roury, rohy, klacky…

Pokud má na trdelníky někdo nárok, je to městečko Skalice na slovensko-moravském pomezí, které na ně má registrovanou ochrannou známku EU. Ale ani tady není trdelník doma. Přivezli ho sem Maďaři, ti si ho zase vypůjčili od původních obyvatel Sedmihradska, což byli vlastně také Maďaři.

Takže ona „tradiční staročeská pochoutka“ je ve skutečnosti „svačina“ hraběte Drákuly. Historicky bývá spojována se Sikuly, tedy Maďary žijícími na území Rumunska. Trdelníky připravovali na svatby, křtiny a církevní svátky. Nicméně ani Maďaři, kteří trdelník přijali jako svůj národní poklad, se nemohou dohodnout, jak to s ním vlastně bylo.

V originále zní jeho název kürtös kalács či kürtöskalács. Podle jedné teorie ho začali Maďaři péct v době, kdy je expandující Tataři vyhnali ze Sedmihradska – někteří našli útočiště v horách, jiní v jeskyních Budváru a Rezu. Každopádně byli přinuceni žít na útěku a velmi skromně. Snad někdy tehdy uhnětla praktická žena ze zbytků mouky těsto, namotala ho na klacek a upekla nad žhavými uhlíky, které zbyly v ohništi.

K dobarvení historky by se slušelo doplnit, že trdelník vlastně pomohl přežít Sikulům nájezd Tatarů. Ale to už se pohybujeme na úrovni lidového vypravěčství. Jisté je jen jedno: za trdelník můžou Maďaři žijící původně v Rumunsku, kteří se později usadili v Maďarsku… Jestli ony pruhy těsta namotávali na klacky v jeskyních, nebo na rohy, jak praví jiná verze historky, případně později na roury od kamen, není nijak doloženo. Jisté je jen jedno: kořeny trdelníku rozhodně nejsou staročeské, jak hlásají nápisy na stáncích.

Trdelník můžeme považovat maximálně za gastronomické dědictví Rakouska-Uherska. Když se rozhlédneme po Evropě, najdeme podobné zákusky z kynutého těsta, které se před pečením různě motají, v leckteré zemi. V Německu mají Baumkuchen, v Rakousku zase Prügelkrap­fen, v Lucembursku Baamkuch, Litevci pečou Šakotis či Ragoulis, na západě země se název blíží německému pojmenování Bamkuchinas, Švédové mají zase svůj koláč Spettekaka.

Recept na jednotlivé speciality se příliš neliší, vždy jde o tradiční kynuté těsto. Rozdíl je jen v tom, jak se zamotá a jestli se plní už před pečením, nebo se až po upečení obaluje v cukru, skořici či směsi namletých oříšků jako trdelník. Ten by se měl správně během pečení potírat mlékem a dobře chutnat by měl i čtyři dny starý. Ona díra uprostřed je sice tak nějak historicky a technologicky daná, ale leckteré moderní verze trdelníku ji zaplnily – zmrzlinou, šlehačkou, krémem, čokoládou, ovocem… Na fotkách na sociálních sítích to prostě vypadá líp a člověk má pocit, že kromě vcelku obyčejného těsta dostal i něco navíc.

Recept: Trdelník

Kdysi slavil úspěch s receptem na domácí trdelník Láďa Hruška, který objevil zásadní a převratnou informaci, že kynuté těsto mnoho nestojí, tudíž mu zapadá do konceptu vařte a pečte za pět padesát.

Připravte si 30 g kvasnic, 300 ml mléka, 2 lžíce cukru, 500 g hladké mouky, 2 vejce, 2 žloutky, 80 g másla, špetku soli a cukr, případně namleté ořechy na posypání. Droždí rozdrobte do deci teplého mléka, přidejte lžičku cukru a nechte vzejít kvásek. Ten pak vlijte do mouky, přidejte vejce a žloutky, zbytek cukru, sůl a zbytek teplého mléka. Těsto bude chtít tak pět minut intenzívního zpracování. Ve chvíli, kdy se začne oddělovat od stěn nádoby, přidejte rozehřáté máslo, zapracujte a nechte asi hodinu kynout na teplém místě. Těsto pak rozválejte asi na centimetr silný plát, nařežte z něj tři cm široké pruhy a namotejte na vhodnou formu (tu před tím potřete máslem). Trdelníky pečte v troubě vyhřáté na 180 °C asi 20–25 minut, v polovině pečení je otočte a potřete mlékem nebo máslem. Ještě teplé obalujte v cukru nebo směsi mletých ořechů.



Klíčová slova: jídlo, trdelník, Vánoce, trhy



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,430
21,430
28,480
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře