Otázka, co v dohledné době nadělí Amerika světu, je stejně aktuální jako žhavá a poměrně zoufalá. Zkusme se na to podívat z té vlídnější, gastronomické stránky. Z amerického kontinentu k nám dopluly brambory, rajčata, kukuřice, čokoláda… Ale i fast food, což ovšem v základu nemusí být vnímáno jen negativně… Nebo třeba cupcake, malý jednoporcový dortík pro ty, kteří se neradi dělí. Jak americké!
Jídlo o nás vypovídá víc, než si myslíme. Když upečete koláč, děláte to pro to, že chcete někoho pohostit, není jen pro vás. Koláč se rozkrájí, každý si vezme kousek, někdo větší, někdo menší, někdo jeden, někdo dva, ale všichni sdílejí jeden koláč. Je v tom něco symbolického, co lidi spojuje.
Cupcake vznikl přesně za opačným účelem: každý bude mít svůj, sice stejný, ale jen svůj. V tom pocitu je něco vlastnického, majetnického a svým způsobem sobeckého – chci mít svůj vlastní zákusek, nechci se s nikým o nic dělit, s nikým nic sdílet… Cítím za tím tu sterilní vůni pečlivě zastřižených předměstských trávníků, všechny jsou stejné, ale každý pečlivě střežený… Běda tomu, kdo mi na něj šlápne.
Mravnost nade vše
Málo platné, v malém, sladkém a často hříšně dobrém cupcaku je mnoho symbolického. Přestože za to, chudák malý, vůbec nemůže. Poprvé se objevil oficiálně na scéně v roce 1828, tehdy vyšel recept na cupcake v knize Elizy Leslieové Sedmdesát pět receptů na pečivo, koláče a sladká jídla. Recept na obdobný dezert se sice objevil už v roce 1796 v kuchařce Amelie Simmonsové, ta ale ještě neoperovala termínem cupcake, takže autorství patří Leslieové.
Novinář a historik gastronomie William Sitwell popisuje Elizu Leslieovou jako ženu „povýšenou, prudérní, s pevnými a korektními postoji“. Tahle zosobněná mravnost školila v dobrém vychování slečny z lepší filadelfské společnosti, nikdy se neprovdala, měla velmi striktní názory na to, jak by se měla dáma chovat, a nenechávala si je pro sebe. Na dané téma dokonce sepsala obsáhlou knihu a doufala, že s ní hluboce otřese Amerikou.
Neotřásla, mnohem hlubší stopu ale udělala svými kuchařkami, třeba její Pokyny pro vaření v různých oborech se staly v 19. století nejoblíbenější americkou kuchařkou. A pak je tu oněch 75 receptů… s historicky prvním cupcakem.
Malý dortík dostal název podle toho, že se původně pekl v plechových šálcích, a také proto, že se množství ingrediencí odměřovalo na hrnky. Dneska se obvykle cupcaky pečou ve formě na muffiny, ovšem pozor – muffin a cupcake nejsou totéž. Zatímco muffin se peče z těsta připomínajícího to bábovkové či koláčové a na povrchu už se nijak nezdobí, cupcake má jemnější, delikátnější těsto připomínající dortové korpusy a stejně jako dorty se bohatě zdobí krémy, potahuje marcipánem a šperkuje nejrůznějšími ozdobami.
Zdobení je ale nejspíš vynález o něco pozdější než samotný cupcake, protože v onom původním receptu o něm není ani zmínka. Nikde jsem také nenašla, proč se pro onen plech s prohlubněmi ujal název forma na muffiny, nikoli na cupcaky.
Každopádně cupcaky jsou oproti muffinům velkou kreativní výzvou, jsou vizuálně atraktivnější, bohatší, dají se čančat, vyhrajete si s nimi… I proto zažily před pár lety obrovský boom, jenž se z amerického kontinentu přenesl na ten starý, dokonce i do gastronomicky zaostalejších zemí, třeba k nám…
Dneska už jsou cupcaky vcelku běžnou součástí i českých svatebních tabulí nebo nabídky cukráren, respektive najdeme hodně těch, kteří se na ně specializují, u nás třeba Sweets’n’Sins nebo Lelis’s Cupcakes. Když už se do konzumace takového cupcaku pustíte, dělejte to jako pravá dáma, tedy podle rad samotné autorky receptu: pokud jde o snídani, tak žádné pruhy ani stuhy ve vlasech, v žádném případě nehrajte na veřejnosti na piano, pokud k tomu nejste vyzvány, a u večeře žádné poznámky ve francouzštině! A hlavně nikdy si nedávejte víc než dvě skleničky šampaňského, je to přesně o jednu více, „než hlava americké ženy snese“.
Recept: Cupcake
Recept na cupcake pochází z výše zmíněné knihy Elizy Leslieové.
Potřebujete pět vajec, dva velké hrnky melasy, stejné množství hnědého cukru, stejné množství másla, jeden hrnek tučného mléka, pět hrnků prosáté mouky, půl hrnku rozdrceného nového koření a hřebíčku, půl hrnku zázvoru. Máslo rozkrájejte do mléka a trochu ohřejte. Zahřejte také melasu a vmíchejte do mléka s máslem: potom postupně vmíchejte cukr a dejte stranou vystydnout. Vejce lehce našlehejte a vmíchejte do směsi střídavě s moukou. Přidejte zázvor a ostatní koření a všechno řádně promíchejte. Plechové formičky vymažte máslem, nalijte do nich těsto, ne až po okraj, a pečte ve středně vyhřáté troubě.
