Život je hostina. Přistupujte k plánování pohoštění jako k projektu, vyplatí se to | Reflex.cz
nahoru

Život je hostina. Přistupujte k plánování pohoštění jako k projektu, vyplatí se to

Darina Křivánková10. září 2016 • 07:00
Život je hostina. Přistupujte k plánování pohoštění jako k projektu, vyplatí se to
Takhle vypadal základ svatebního rautu. Vynásobte minimálně desetkrát.
• foto: 
foto darina křivánková

„Budu mít svatbu.“ – „Blahopřeju!“ – „Uděláš nám tam jídlo, že jo?“ – „A kolik bude hostů?“ – „Tak stovka, to dáš, že jo?“ Výzvy jsou od toho, aby se přijímaly. A každá nová zkušenost vás někam posune. Hostina je klíčovým sociálním rozměrem jídla, ta svatební obzvlášť. Vzala jsem ji tedy jako experiment. Tady je výsledek.

Plánování hostin se vyučuje na školách, jenže já chodila na školy, kde se vyučuje něco úplně jiného. Nicméně logistiku hostin si lze osvojit praxí. Mám za sebou mejdany pro 20, 30 či 40 lidí, rauty pro 60, proč bych nedala svatbu pro 100. Tohle je asi jediný správný přístup. Připustíte-li si na začátku jakékoli pochybnosti, ztroskotáte. Jediné, co vás bude pohánět kupředu, je drzé čelo, bezbřehá naivita a nezdolný optimismus.

Kreveta, nebo utopenec?

Zadání bylo jasné: raut pro stovku hostů, začínáme ve dvě odpoledne, končíme nad ránem, celé se to bude odehrávat pod širým nebem na břehu Vltavy. No, nepodlehněte tomu adrenalinu! Při pohledu na budoucí svatební prostor, jehož atmosféra se pohybovala někde mezi hipsterskou plovárnou, dětským hřištěm a punkovým parkem, jsem přenesla úvahy od krevet a rostbífů k utopencům a nakládaným hermelínům. Ukázalo se to jako správná cesta – jídlo by mělo korespondovat nejen s danou příležitostí, ale i s prostorem, kde se bude konzumovat. Kreveta na recyklovatelném tácku, pojídaná s výhledem na holešovický přístav, působí poněkud bezradně, ale takový utopenec je ve stejné situaci velmi sebevědomým bojovníkem.

Pak je tu nezanedbatelný časový faktor: utopenec a hermelín se dají naložit několik dní dopředu a bez problémů dožijí svatebního dne. A – jak se později ukáže – láhev utopenců udělá coby svatební výslužka velkou radost. S předstihem se dá udělat i velký hrnec rillettes – buď vepřových, nebo luxusnější kachních – či poctivá řeznická paštika. Pak je třeba pamatovat na vegetariány, což jsem řešila kýblem hummusu. Napekla jsem také rovnou desítku slaných koláčů. Pak stovku dezertů ve skleničkách; skvěle se převážejí a bez problémů vydrží do druhého dne… pak ještě to a ono… V den D už jen stačí připravené pokrmy krájet nebo mazat na dobré pečivo, pro chuť i oko bohatě zasypávat bylinami a jedlými květy. A sklízet slova chvály.

Na svatbě Viléma z Rožmberka se snědlo 40 jelenů, 50 srnců, 2130 zajíců, 2050 koroptví, 450 vepřů… A to jsme pořád jen na začátku seznamu. Není třeba si dávat takhle nadlidské cíle, stačí dobře naplánovat ty reálné. Přesto jsem v panice, aby „svatba nebyla hladová“, navařila a napekla tak pro 150 lidí. Což je vždycky lepší než varianta opačná. Co z toho všeho plyne? Pro mě hlavně to, že člověk vydrží strašně moc. Zvlášť když dělá něco, co ho opravdu baví.

Nemusíte hned dělat hostinu pro stovku strávníků, pro začátek stačí třeba pohoštění pro deset patnáct lidí. Plánujte zodpovědně, je to skutečný projekt. Připravujte jídla, která se vlastně „dělají sama“, viz rillettes, vyhovují chuťovým preferencím většiny lidí, dají se jednoduše servírovat, a přesto působí efektně. Sestavte si harmonogram, co lze udělat den či dva předem, pak celou hostinu nestrávíte u plotny, ale užijete si ji spolu s ostatními. A ještě budete za hvězdu. Dobře nakrmit hosty je jeden z nejlepších skutků, kterých se vám v životě může dostat. Pokud jste doteď váhali, jděte do toho. Lidé by měli trávit čas společně, jídlo tomu může hodně pomoci.

Recept: Kachní rillettes

Čte se to „rijet“, a pokud vaši hosté nejsou vegetariáni, budou tohle jídlo milovat.

Dvacítku kachních stehen jsem naskládala do velkého litinového hrnce, každou vrstvu důkladně osolila a proložila šalvějí, tymiánem a rozmarýnem. Tak pět deset minut jsem nechala stehna dělat jen tak, aby pustila tuk, poté jsem je zalila sedmičkou kvalitního suchého bílého vína, nechala přijít k varu, přiklopila, ztlumila plamen na minimum a tři hodiny nechala osudu. Pak jsem stehna opatrně vybrala děrovanou naběračkou, z každého obrala maso a zbavila se kostí a kůží. Maso se samo rozpadá, ale je možné ho natrhat na vlákna. Výpek jsem přecedila a spolu s obraným masem vrátila do hrnce. Nechala jsem ho ještě hodinu vařit odkryté, aby se tekutina zredukovala. Pak už jen stačí plnit rillettes do sklenic. V lednici vydrží minimálně týden, v den D pak stačí mazat na krajíce dobrého kváskového chleba, posypat nasekanou jarní cibulkou a růžovým pepřem.


Klíčová slova:
jídlorilletteshostinasvatba


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější