Znáte ten dětský vtip: „Prosím kilo máku.“ „Chcete to do sáčku?“ „Ne, mám síťovku.“ Tak ten už se proměnil v realitu. Nakupování potravin bez obalu zapadá do trendu „zero waste“, tedy zacházet s jídlem šetrně a zbytečně nic nevyhazovat. Ideálně ani obal.
Když nakoupíme jídlo bez obalu, není co vyhazovat. Jednoduchá matematika. Jiná matematika totiž hlásí, že do mikroténových sáčků bychom zabalili celou zeměkouli. Několikrát. A nejde jen o igeliťáky nebo PET láhve. Nejhorší jsou kombinované obaly, kde je na kusu igelitu přitavená hliníková fólie a celé je to ještě v plastové krabici. Ryzí hnus. Tohle prostě nezrecyklujete. Kolik si z obchodu přineseme potravin a kolik odpadků? Z každého nákupu je to minimálně plný pytel, všechny ty sáčky, krabičky, láhve, kelímky… Když si pak spočítáme, kolik toho za měsíc vyhodíme, je to pěkně hluboká ekologická stopa. Konkrétně 300 kilogramů odpadků na člověka za rok. A to patříme k těm šetrnějším Evropanům, třeba každý Dán zvládne ročně vyhodit ještě o 400 kg odpadků více.
Bez nákupní tašky ani ránu
Když to takhle člověk vidí v číslech, minimálně ho napadne, že by se nad tím měl zamyslet. Jenže on je ten šetrnější způsob života vcelku náročný. Zkoušela jsem to. Začala jsem tím, že v kabelce nosím nákupní tašku. Není to nic strašného, naše matky to také dělaly, už proto, že jim k nákupu igelitku nikdo nenabízel. Jde jen o to, na nákupní tašku nezapomenout. Na trhu si ovoce a zeleninu nedávám do mikroténových sáčků (což ti ekologičtí zemědělci občas nechápou), čerstvé zboží se snažím kupovat vážené a zabalené v papíru (což není vždycky možné) a suché nebo trvanlivé potraviny pořizuji ve větších baleních, ideálně bez obalu vůbec.
Jde to například v obchodě s překvapivým názvem Bez obalu. Najdete ho v Praze v Bělehradské ulici a nakoupíte tu prakticky všechno, co se dá bez komerčního obalu prodat a nepodléhá to rychlé zkáze. Zboží vám tu naváží do přinesených dóz či sáčků, plátěné pytlíky na transport potravin si tu také můžete koupit, při nejhorším si můžete nákup odnést v papírových sáčcích. Na podobném principu funguje i Opobchod v Oponešicích na Vysočině. Když jim pošlete své sáčky spolu s objednávkou, odečtou vám poštovné za zásilku do obchodu a naplněné pytlíky vrátí zpět. A možnosti nákupu určitých surovin do přinesených obalů nabízejí i některé farmářské obchody.
Je to tak trochu návrat ke starým hokynářským praktikám, který úplně nepasuje do dnešní doby, zahlcené nejrůznějšími brandy. Na něco, co nemá obal, logo při nejlepší vůli nenatisknete. Aktivity kolem bezobalových potravin zatím působí jen jako kapka v moři, navíc je to zatím „velký krok pro člověka a malý pro lidstvo“, abych parafrázovala měsíčňana Armstronga. Myslet nejen na to, co a kde nakoupit, ale i do čeho, je další položka na seznamu povinností, pohodlný člověk bez empatie k planetě si na to bude těžko zvykat. Nicméně když pomyslím na 300 kilo svých odpadků, nabírám motivaci. Třeba PET láhve už nekupuju dávno, v kabelce nosím v úvodu zmiňovanou síťovku a obchodům, jež prodávají zboží bez obalu, opravdu fandím.
Recept: Hrstková polévka
Všechny suroviny na tuhle polévku můžete nakoupit bez obalu. Chutnat bude stejně i z komerčně balených ingrediencí, ale jde přece jen o jistý pocit osobního vítězství, takže se snažte.
Přes noc namočte po sto gramech hrachu, čočky, fazolí a krup. Druhý den vše slijte. Očistěte dvě mrkve, půl celeru, petržel a cibuli, cibuli nasekejte nadrobno, zbytek nastrouhejte nahrubo a orestujte na lžíci sádla. Přidejte namočené luštěniny a kroupy, zalijte vodou (nebo lépe zeleninovým vývarem) tak, aby hladina sahala dva až tři centimetry nad suroviny v hrnci, a vařte do měkka. Když jsou luštěniny takřka měkké, přidejte dva stroužky rozdrceného česneku, pořádnou dávku majoránky, sůl a pepř. Pokud chcete polévku ještě hustší a krémovité konzistence, odeberte pár naběraček, vše rozmixujte a vmíchejte zpět do polévky. Je to lepší než zahušťovat jíškou.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 19/2016.
