Útulné, nekonfekční, se solidní obsluhou a dobrými jídly – takové restaurace jsou snem všech hostů

Útulné, nekonfekční, se solidní obsluhou a dobrými jídly – takové restaurace jsou snem všech hostů Zdroj: Tomáš Adamec

Největší gastronomické dobrodružství se dnes odehrává na českém venkově

Dost často dostávám otázky: „Jakou restauraci bys nám doporučila?“ nebo: „Kam jdeš, když se chceš dobře najíst?“ Obvykle probereme několik pražských a brněnských podniků a nakonec se debata stejně vždycky stočí na venkov a do míst, kde by dobrou restauraci čekal jen málokdo. I díky tomu pak bývá gastronomický zážitek intenzívnější.

 

Přestože stále kulháme za západním světem a dost dlouho ještě kulhat budeme, máme poměrně optimistické vyhlídky. Praha si drží dvě michelinské hvězdy a seznam restaurací, kde si můžete dopřát gastronomický zážitek, nebo se alespoň velmi dobře najíst, je stále obsáhlejší. Komornější Brno těží ze svých specifik a vznikají tu podniky víc než pozoruhodné. Avšak to největší gastronomické dobrodružství se dnes odehrává na českém venkově.

Otevřít si ambiciózní podnik na pražských Vinohradech je docela logická úvaha, je tu evidentně dostatečná kupní síla mezi rezidenty a i turista sem může zabloudit. Ale snažit se o něco podobného v zapadlé vísce mezi středočeskými poli působí jako ryze kaskadérský kousek. Naštěstí se takoví kaskadéři najdou a jejich do značné míry sísyfovská snaha dává velkou naději, že se český venkov podaří gastronomicky obrodit.

Ryzí nadšení

Takový krok chce dobrodružnou povahu. Když chcete na venkově dělat kvalitní gastronomii, musíte přesvědčit lidi, aby za vámi přijeli, protože pět stovek obyvatel tamní vesnice vás opravdu neuživí. Už proto, že k vám většina z nich nebude chodit ani omylem. A když, tak leda na pivo. A pokud váš podnik není součástí fešně zrekonstruovaného zámečku s atraktivním wellness zázemím a půvabným okolím, musíte zákazníky uhranout opravdu pouze jídlem.

Na tohle vsadili například v restauraci Zájezd ve stejnojmenné středočeské vesnici. Zdejší podnik nese známky ryzího nadšení, z venku nijak nemaskuje, že vznikl na základech obyčejné venkovské hospody, uvnitř prošel jistou obrodou, ale to podstatné se tu odehrává na talířích. Pracují tu s prvotřídním masem, jež umějí bravurně připravit, ať už jde o mnoho hodin konfitovaný karabáček, nebo křehký flank steak. Zdejší jídla stojí na poctivých základech a spoustě kreativity. Restauraci vede kuchař Pavel Martínek se společníkem Janem Havasem, který se rozhodl pověsit na hřebík marketingovou minulost a věnovat se své vášni, tedy jídlu a vaření.

Podobné pohnutky měla i Kateřina Abtová, když s přáteli otevřela dnes už vyhlášenou restauraci Slowpec v Líšnici: vařit tak, jak chutná jim samotným. A hlavní roli tu opět hrají prvotřídní suroviny s jasným rodokmenem, připravované tak nějak po venkovsku, a přitom moderně. Ano, i na český venkov už dorazila technologie sous vide a umějí tu udělat skvělou a skutečně domácí zmrzlinu. Když k tomu přičtete velmi vlídnou atmosféru, máte tu místo, kam se budete rádi vracet. A právě potřeba, aby se hosté vraceli, nutí ambiciózní venkovské restaurace držet nastavenou laťku vysoko, neslevovat z nároků a makat. Právě tohle se řadě pražských podniků nedaří, po slibném rozjezdu jim dojde energie, dech i motivace, protože on sem nakonec stejně někdo zabloudí, jelikož v Praze bude hladových lidí pořád dost. Je to ale úvaha zatraceně krátkozraká.

Na venkově se muselo vždycky makat a úspěch si musel člověk zasloužit. Své o tom ví třeba Nina Janská, jež má v Žebráce restauraci Genius Loci. V nádherném historickém domě zrekonstruovala zaplivaný bufet na stojáka na velmi pohlednou restauraci, což by samo o sobě nestačilo, taky se tu musí dobře vařit, což se děje už řadu let. Čím dál jste od metropole, tím víc lákadel potřebujete, ale kvalitní kuchyně je alfa a omega.

Třeba v poměrně nemajetném kraji na severu Čech najdete hned několik podniků, jež nespoléhají jen na to, že jim zákazníky zaručí hezká okolní příroda: do usedlosti Na Stodolci v Chřibské se jezdí na prvotřídní domácí jídlo, Kristin Hrádek nad Děčínem má vlastní bourárnu zvěřiny (lepší si jinde nedáte) a v nedalekém hotelu Ostrov mají jídelní lístek, jako by čekali na inspekci z michelinského průvodce. A to se pohybujeme jen v jednom kraji.

Recept: Toskánská krkovička ze Zájezda

Tenhle recept jsem vymámila v restauraci Zájezd, je to ideální letní flákota na gril. Rozmixujte dvě červené cibule s dvěma snítkami čerstvého rozmarýnu, přidejte po lžičce oregana a římského kmínu, dvě lžíce medu, decku balzamikového octa a 150 ml olivového oleje. Marinádu promíchejte a naložte do ní přes noc krkovici. Pak už jen grilujte na maximálně rozpáleném grilu a podávejte se salátem z rukoly s cherry rajčaty.

Autorka je šéfredaktorkou časopisu Gurmet. Text byl původně publikován v Reflexu č.25/2015.