Jak poznat Roma? Na zvláštních školách sčítají žáky | Reflex.cz
nahoru

Jak poznat Roma? Na zvláštních školách sčítají žáky

STANISLAV DRAHNÝ25. září 2013 • 11:00
Jak poznat Roma? Na zvláštních školách sčítají žáky
Romové
• foto: 
profimedia.cz

Aby vyhověla požadavkům evropského soudu, hodlá školská inspekce sčítat romské žáky ve zvláštních školách. Inspektoři však při tom narazili na problém, na který už nedávno poukazovalo vedení Sociologického ústavu Akademie věd ČR: Úřady a instituce v Česku nesmí používat data o národnosti.

Minulý týden obdrželi všichni ředitelé speciálních základních škol (dříve se jim říkalo zvláštní) žádost inspektorů, aby do 26. září vyplnili a odeslali doklady o počtu romských žáků. Chystané sčítání je reakcí ČR na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, podle nějž bylo 18 romských žáků neoprávněně odsunuto na zvláštní školu.

Rom je když…

Proti „sčítání Romů“ ostře vystoupila Asociace speciálních pedagogů s tvrzením, že se podle zákona nelze romské žáky vydělovat zvlášť – a navíc ani nelze seznamy vyhotovit. Není prý ani jasně definované, jak Romy poznat. O tom, kdo je Rom, má totiž rozhodovat ředitel školy na základě definice ministerstva práce. Podle ní je za Roma považován člověk, který se za něj sám považuje, anebo je za takového považován významnou částí svého okolí. Otázkou samozřejmě je, co znamená „významná část okolí“. Navíc když – jak zástupci asociace upozorňují – všichni žáci zvláštních škol mají z povahy věci diagnózu lehké mentální retardace.

Nějak ale statisticky oddělit romské a neromské žáky asi přece jen jde. Ministerstvo poté, co v roce 2011 přijalo nové vyhlášky, oznámilo, že počet romských žáků na speciálních školách poklesl z 35 na 26,4 procenta, což prezentovalo jako úspěch. Česká republika je totiž dlouhodobě kritizována za vysoký podíl romských dětí na speciálních školách určených pro lehce mentálně postižené.

Otázkou při použité metodice nepochybně oprávněnou je, zda jsou za Romy označovaní žáci opravdu Romové. Je to celé trochu paradoxní, vždy když se píše o Romech, vznikne problém: Jak je vlastně poznat? A hned za ním další: A to, zda je vůbec správné je nějak odlišovat?

Můžete se stát Romem?

Je samozřejmě faktem, že existuje jakýsi konsenzus o somatickém romském typu, jehož nositelé jsou snědí s černými vlasy. Představte si, že jste černovlasí a zrovna se vracíte od moře a – podle směrnice ministerstva práce – Vás většina okolí zařadí mezi Romy. Dostanete se do nějakých zvláštních statistik a chlívečků na úřadě? Bude to mít na Váš život nějaký dopad? Asi ne, a nejspíše ani k tak paradoxním případům docházet nebude, ale …

Víme přeci, že většina lidí, kteří mají snědou pleť a tmavé vlasy se k Romům v Česku nehlásí a naopak mnozí lidé považovaní za příslušníky tohoto etnika jsou docela světlí. I z toho plyne, že problém Romů není z velké části rasový nebo etnický, ale spíše kulturní a ekonomický. Lidé, kteří se ocitli na okraji společnosti, a to platilo vždy a všude, si vytvářejí specifický životní styl se svými normami a návody pro život. Ty jsou sice pro přežití v daných podmínkách výhodné, ale pro život ve většinové společnosti se příliš nehodí. V kulturní antropologii se tento životní styl nazývá kulturou chudoby. Tato kultura se přenáší z generace na generaci a pro lidi, kteří se do takové situace narodí, je velmi obtížné se z ní vymanit.

Na vině nejsou geny ale tradice

Na neštěstí se tento životní styl v Česku často ztotožňuje přímo s Romy, z čehož jakoby vyplývá, že Romové jako takoví, jsou dědičně zatíženi k tomu nechodit do práce a páchat kriminalitu. To je ovšem nesmysl. Tendence žít na okraji společnosti není ovlivněná geneticky a nedědí se tímto způsobem, ale přenáší se rodinnými zvyky. Tak zvanými memy. Například, pokud většina lidí z okolí: rodiče, prarodiče i starší sourozenci a kamarádi, nechodila a nechodí do základní školy, vyplývá z toho, že navštěvovat základní školu není normální. Normální je chodit do zvláštní školy, a to bez ohledu na inteligenci dítěte. To, že má absolvent zvláštní školy později omezené uplatnění je (ostatním) jasné.

Nejednoznačnost toho, kdo je příslušníkem romského etnika a kdo nositelem oné kultury chudoby pak činí potíže úředníkům (a to dost možná i u evropského soudu) dostatečně rozpoznat, kdo má získávat podporu a jakou. Lidé polapení v pasti kultury chudoby přitom potřebují právní a sociální pomoc, aby se mohli zařadit do společnosti a být v ní úspěšní. Bez ohledu na národnost. A to se týká i toho, jakou školu (a zda vůbec!) navštěvují jejich potomci.




Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější