Dvakrát zachránili Evropu, mají nejvíc nobelovek, ale stejně jsou Amíci zlí | Reflex.cz
reklama
nahoru

Dvakrát zachránili Evropu, mají nejvíc nobelovek, ale stejně jsou Amíci zlí

Ota Ulč23. září 2013 • 17:30
Dvakrát zachránili Evropu, mají nejvíc nobelovek, ale stejně jsou Amíci zlí
Pes Američan
• foto: 
profimedia.cz

Všichni chtějí utéct do USA a ne na Kubu. Ale stejně je tam prý peklo a za terorismus si Američané mohou vším, co dělají i nedělají.

reklama

Začnu oklikou - totiž dotazem, mnohokrát již obdrženým jak v rodné zemi, tak ve všelijakých Tramtáriích - zda jsem pyšný na skutečnost, že jsem se narodil jako Čech.

Jak smysluplně odpovědět? Být pyšný na něco, na čemž nelze mít sebemenší zásluhu? Každý z nás se někde přece narodit musel.

Kálící ptactvo, zdroj hrdosti

Z každého koutu světa se ozývají vlastenecké hlasy, zdůrazňující znamenitosti svého národa, jakkoliv momentálně neviditelné. Republička Nauru, plnoprávný člen OSN, donedávna s nejvyšším per capita příjmem na každou hlavu obdarovanou tamějším občanstvím. Občané neplatí daně, toliko inkasují přemnohé požitky, všechny práce zastanou přivezení gastarbajtři. O takový výsledek se postaralo kálící ptactvo, zdroj fosfátu nejnáramnější kvality. Zdroj opulence je již ale vyčerpáván, občané se rozhlížejí po nákupu nové vlasti k příslušnému přesídlení. Jak to asi pak bude dopadat s jejich pýchou?

Chvástání trpaslíků ovšem působí směšně, nijak nebezpečně, ale čím mocnější stát, tím nepříjemněji vyzní. Američanům po druhé světové válce připadla nezáviděníhodná role zbylé supervelmoci, a jimi nezřídka zmiňovaný exceptionalismus jim na popularitě u outsiderů nepřidává.

Krev ano, prsa ne

V mém případě pozvolné seznamování s jeho zvláštnůstkami rovněž vyžadovalo svůj čas a trpělivost. Vyjevený emigrant v multimilionovém mraveništi New York City, na televizi hektolitry krve, kupy mrtvol. Poprvé pak jedu metrem k moři, autentickému oceánu, stát se svědkem hodně puritánské háklivosti: pobíhající předpubertální holčičky. Textil kryl jejich dvě hrudní hrozinky, neboť kdyby tomu tak nebylo, musel by zasáhnout šerif.

Šel jsem na úřad cosi důležitého vyřizovat, očekával jsem spoustu papírování a štemplování a zatím úřednice přikývla k tomu, co jsem řekl a bez razítka se na dokument podepsala pouze křestním jménem Barbara. Kantorskou kariéru jsem započal v žírné Iowě, kde nebylo zvykem zamykat auta, ba ani vlastní dům.

Antiamerikanismus je starší než USA

Antiamerikanismus je vlastně fenomén starší než USA. Asi zcela první zatracující verdikt vyslovil francouzský právník Simon Linguet v osmdesátých letech osmnáctého století, krátce před pádem Bastilly a Velkou revolucí. Už tehdy varoval Evropu před Amerikou, tamější verbeží, chátrou, vytvářející odporný druh státu a společnosti - hrozba to starobylému kulturnímu kontinentu. Toho se věru nedočkal, život mu ukončila gilotina, obsluhovaná jeho spoluobčany.

Zrodila se děsivá duální vize konkurenta – jednak jako zákeřný rozvratný model společenského uspořádání, jednak jako nenasytná, rozpínající se mocnost. V devatenáctém století to byla hrozba americké industrializace, zejména mechanizace a produktivita zemědělství. Ve století dvacátém, nedlouho po první světové válce, kterou pomohly vyhrát americké jednotky přispěchavší ze zámoří, antiamerikanismus ve sladké Francii bujel ještě víc, než v naší době.

Američané přišli zachraňovat prozatím dvakrát. Evropského území se nezmocňovali, ač, pravda, značný počet hektarů půdy tam použili k pohřbení svých vojáků. Na jedenácti takových hřbitovech odpočívají kosti víc než šest a šedesáti tisíc synů z Kansasu či Kentucky. Jaký asi měli důvod zrovna tam předčasně dodýchat?

Všude samý kovboj

Americká kultura – co to je? Vzájemně se vylučující nonsens. Stejně tomu tak v jejich politickém počínání. Kovboj Bush, před tím kovboj Reagan. Nejinak se o Američanech jako honácích skotu vyjadřoval i Adolf Hitler, ač chromého F. D. Roosevelta, s lasem nad hlavou a na cválajím oři, věru není jednoduché si představit. Primitivismus a neomalenost tamějších předáků prý kontrastuje se sofistikovanými nuancemi evropských státníků. Těch, kteří přivedli nejen vlastní kontinent do první světové války. Kultivovaným počínáním se zasloužili i o druhý světový konflikt. A znovu ti inferiorní museli přijít k záchraně superiorních.

Američtí primitivové každý rok získávají zdaleka největší počet Nobelových cen. Nelze se pak příliš divit evropské intelektuální elitě, že tuto konkurenci, nepříjemný stav věcí, snáší nelibě. Francouz Theirry Meyssan zazářil mezi bestsellery knihou „Hrůzný podvod,“ ve které tvrdí, že útok 11. září 2001 byl dílem amerických vládnoucích kruhů, dychtících po ovládnutí světa. Český filozof a někdejší Američan Erazim Kohák nejde tak daleko a netvrdí, že zničení mrakorapů na Manhattanu si jeho bývalí spoluobčané sami zrežírovali, ale vyjádřil přesvědčení, že za katastrofu odpovědni jsou, zavinili ji svým hanebným počínáním, velmocenskou arogancí – vměšováním (imperialistické podupávání místních kultur, jejich suverenity) a rovněž nevměšováním (sobecký nezájem bohatých vůči chudým).

A že nikdo neutíká na Kubu

Milion Kubánců už uteklo do amerického pekla, nikoliv milion Američanů do kubánského socialistického ráje. Dosud neutuchá příval zájemců o emigraci do oné nenáviděné a v nemenší míře záviděné Ameriky. Jejímu problematickému exceptionalismu se znovu dostává značné mediální pozornosti, zejména zásluhou občanské války v Sýrii , s použitím chemických zbraní.

V Kahiře roku 2009 vyjádřil své přesvědčení o budoucnosti harmonické koexistence islámu se Západem - nová éra porozumění před dveřmi. Jenže slibné arabské jaro se zakabonilo, proměnilo v pochmurný, místy až příliš třeskutý podzim. Jeho zahraniční iniciativy - či spíš jejich nedostatek , jimiž v souvislosti s Libyjí a pádem Kaddáfího si vysloužil posměšnou vlastnost „v čele pochodovat za zády svých spojenců.“

Prezident dosud nejvýznamnější mocnosti světa oznámil nevyhnutelnost odstranění režimu syrského Assada, stanovil red line - deadline pro splnění požadavků, jež druhá strana ignorovala. Načež Obama, autor nařízeného ultimata se z odpovědnosti za svou iniciativu vyzuje vysvětlením, že tak učinil jménem lidstva, takže lidstvo a nikoliv on nese odpovědnost za následky, ať už jakékoliv.

Obama se vyhýbal ošidné tématice lidských práv jako přežitku studené války (Cold War mind-set), toto je však již jiná éra. Je to éra Putinova. Ten zatím zdárně dovede zacházet se svým protivníkem, kterého si americký národ dvakrát zvolil, k potvrzení exceptionalismu, jakkoliv bizarního.

Ota Ulč


Klíčová slova: amerikaAmeričanéusaObamaputinkubaamerický senválkasýrie



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama