V norských volbách vyhrála pravice (a přízrak Anderse Breivika) | Reflex.cz
reklama
nahoru

V norských volbách vyhrála pravice (a přízrak Anderse Breivika)

Daniel Deyl10. září 2013 • 09:56
V norských volbách vyhrála pravice (a přízrak Anderse Breivika)
Anders Breivik
• foto: 
profimedia.cz

Norská Konzervativní strana sestaví vládu a po osmi letech vystřídá u moci socialisty. Co je na tom divného? Norům nic - ale leckterý zahraniční komentátor je na větvi z toho, že na vládě se nejspíš bude poprvé v historii podílet i Strana pokroku, jejímž členem býval i masový vrah .

reklama

Ejhle, kvíz politické uvědomělosti: když exBreivikovi pokrokáří získají dva roky po masakru na ostrově Utoya těsně pod dvacet procent, je to a) prostě demokracie; b) prostě ostuda; c) ostuda demokracie. Nehodicí se postřílejte (nebo upalte na hranici).

Komentáře v západních médiích oscilují někde mezi c) a c). Podle nich to Anders Breivik vyhrál. Poté, co předloňského 22. července vyhodil do povětří vládní dům v Oslu a vzápětí na ostrově Utoya postřílel 68 mladých lidí, se stal (zdaleka nejen ve své zemi) symbolem zla, což s sebou ovšem paradoxně nese svého druhu status globální celebrity. Stráví ještě dvacet let v jednom z nejfešáčtějších kriminálů planety; může tam studovat, cvičit a všeobecně se na cestě do Valhally zdokonalovat (ačkoli Breivik sám se považuje za křesťana, nikoli za stoupence Odinova). To je dlouhodobá záruka většího komfortu, než jaký kdy pozná většina obyvatel zeměkoule.

A to není všechno: stranu, jíž byl kdysi Breivik členem, volilo výrazně více lidí než před čtyřmi lety a poprvé se z ní stane strana vládní. Komentátoři (jejich vzorek zahrnuje Le Monde Diplomatique, Detshce Welle a Time) si ve vzájemné shodě myslí, že volební výsledek poukazuje na, řekněme, cosi shnilého ve státě norském.

Time například v srpnu v reakci na předvolební průzkumy napsal, že "je těžké pochopit toleranci (Norů) vůči těm, kteří sdílejí Breivikovo smýšlení"; že "společnost se nepostavila dostatečně ostře proti jejich názorům". Time cituje poradce Norského protirastistického centra jménem Shoaib Mohammad Sultan, že "extremistům to prošlo". Sultan tvrdí, že Norové alibisticky dávají přednost vysvětlení, že Breivik jednal osamoceně a izolovaně, namísto aby pochopili, že jeho akce plynou ze vžitých předsudků. Sultana citoval i Le Monde Diplomatique.

Poslední bod je přitom zajímavý tím, že se v něm ti nejpříkřejší kritici Breivikových názorů diametrálně rozcházejí. Například švédský deník Aftonbladet napsal, že je nesmysl srovnávat Breivika s palestinskými teroristy, jak nedávno učinil izraelský velvyslanec ve Stockholmu Isaac Bachman. Proč? "Breivik je zcela speciální případ a vychází z naprosto nereálné situace," píše Aftonbladet, kdežto palestinští teroristé bojují za svou vlast proti skutečnému útlaku a "jsou sice hromadní vrazi, ale jinak celkem normální lidé". Toto je také mainstream, ačkoli dochází ke stejným výsledkům jako Time aplikací tvrzeních právě opačných.

Jak to tedy je s Breivikovou politickou angažovaností? V letech 1999-2004 byl ve Fremskrittspartiet čili Straně pokroku aktivnim členem a dokonce vedl jedmnu její mládežnickou organizaci. Pak přestal platit příspěvky, v roce 2006 jej strana vyškrtla ze seznamu členů a v roce 2007 (trochu již zbytečně, ale přece) z ní sám vystoupil, když "jeho názory začaly být extrémní", jak říká Breivikův tehdejší nadřízený.

Straně pokroku (ostatní strany s ní od jejího vzniku v roce 1973 nikdy nespolupracovaly na vládní úrovni kvůli nezodpovědnosti a populismu) po masakru na ostrově Utoya voličské preference spadly; ještě na začátku loňského roku měla pouze 13,7 procent voličské podpory. Od té doby její preference kopírovaly vývoj preferencí Konzervativní strany, největšího opozičního uskupení: loni v létě rychlý vzestup, po něm pozvolný sestup a nakonec (předběžně) 16 procent hlasů u pondělních voleb.

Cestu do vlády pokrokářům pomohla umést povolební matematika: konzervativci by bez spojení s nimi měli potíž sestavit většinovou vládu. Stěží z toho však lze dovozovat, že to nějakým způsobem znamená, že Norům Breivikův hrůzný čin nevadí.

Je naopak dobře možné, že Norové prostě dokážou odsoudit Breivikovo jednání, aniž by nutně kvůli tomu museli zavrhnout ten či onen politický názor jen proto, že jej sdílel i on, zločinec nad jiné opovrhovaný.

Pro osvěžení paměti: Breivik tvrdí, zjednodušeně řečeno, že západní společnost ztrácí svoji duši i tvář, a že na vině je její příliš vlídný postoj k přistěhovalcům ze zemí třetího světa, zejména ze zemí muslimských. Pokud se nebude starat o svoje ideály, hrozí jí zánik, nejspíše ve formě poislámštění. Pokroková strana propaguje jakousi light verzi téhož: volá po zpřísnění imigračních pravidel s cílem imigraci omezit a zároveň po imigrantech požaduje větší stupeň integrace než ostatní parlamentní strany.

Zdá se tedy, že logika "když někdo dohnal protiimigrantské názory ad absudrum, znamená to automaticky, že žádný problém s imigrací neexistuje a kdo si myslí něco jiného, je stejný jako Breivik" selhala. Pro ty, kteří na masakru na Utoye chtěli politicky vydělat, to jistě je zklamání.

 

Norský parlament
   
Současné rozložení sil  
   
VLÁDNÍ STRANY  
Strana práce 64 parlamentních křesel
Centristická strana     11 
Strana socialistické levice 11
   
OPOZIČNÍ STRANY  
Konzervativní strana 30
Strana pokroku 41
Křesťansko-demokratická strana 10
Liberální strana 2

 

Jak by měl nový parlament vypadat podle prvních výsledků pondělních voleb
   
Konzervativní strana  
Strana pokroku  
Křesťansko-demokratická strana  
Liberální strana   dohromady 96 křesel
   
Strana práce  
Centristická strana  
Strana socialistické levice   dohromady 72 křesel






Daniel Deyl


Klíčová slova: norskoAnders Breivikvolbypraviceinfo xinfox



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama