Babiš chce řídit stát jako firmu. To asi nepůjde, stát není firma | Reflex.cz
reklama
nahoru

Babiš chce řídit stát jako firmu. To asi nepůjde, stát není firma

Jan Jandourek6. září 2013 • 13:17
Babiš chce řídit stát jako firmu. To asi nepůjde, stát není firma
Babiš
• foto: 
Jan Ignác Říha

Andrej Babiš je už skoro politik a je to politik slov, která se budou líbit. Být politik a líbit se není nic špatného, je to součást profese. Jen je třeba kontrolovat, jestli lidé neříkají nesmysly. Teď se v médiích často cituje jeho výrok: „Stát bych řídil jako firmu.“

reklama

To se pochopitelně líbí. Přece jen je firma vzdor různým negativním zkušenostem symbolem něčeho, co musí fungovat a nesmí to příliš dlouho prodělávat. Jak si vede v úspěšnosti a prodělečnosti stát, o tom je škoda mluvit. Jak říkají liberálové, když do místnosti vstoupí vláda, držte si peněženky.

Jen je zvláštní, že podnikatelé zatím v politice moc úspěšní nebyli. Spíš se pak politik stal – když odešel – úspěšným podnikatelem. Většinou ale ne v něčem, kde si člověk může na výsledky sáhnout. To jsou samé konzultace a poradenství a půlka takových angažmá vypadá jako trafika. V tomto je třeba dát panu Babišovi za pravdu, že párek je párek a dá se s trochou vůle dokonce i sníst. Někdy je pro podnikatele vstup do politiky destruktivní. Třeba otec českého polistopadového turistického cestování Václav Fischer by o tom mohl vyprávět. Znova by zřejmě takovou pošetilost, jako byla jeho snaha vstoupit do politiky, nikdy neudělal.

Pan Babiš se ale dopouští omylu. Ta věta, z které se zkratkou cituje výrok o státu jako firmě, zní přesně takto: „Řídím Agrofert ve prospěch Agrofertu, tudíž, kdybych já řídil stát, tak ho budu řídit ve prospěch našich občanů, v prospěch toho státu.“

Platíme hodně a nedobrovolně

Politici mají pořád tendenci porovnávat stát s něčím, čím není, třeba s domácností. To dělala třeba Margaret Thatcherová, hokynářova dcera (k čemuž se hrdě hlásila).

Jenže stát není ani firma, ani domácnost. Stát předně nerozhoduje o svých penězích tak, jak si snad laik představuje. Asi osmdesát procent (ještě jednou si to číslo v duchu zopakujte), tvoří mandatorní výdaje, tedy to, co stát ze zákona vyplatit musí. Změnit na tom mnoho nejde, protože nejvyšší výdaje představuje suma na důchody, které tak jako tak nejsou moc vysoké, lépe řečeno nestojí za nic.

Pak jsou tu nemocenské dávky a státní sociální podpora. S tím se také mnoho nenadělá, protože oproti oblíbené představě, že by stačilo „došlápnout si na cikány, co mají moc dětí“, je to úplně jinak. Jde o sumy poměrně dobře zdokumentovatelné a doložitelné, protože děti buď někdo má, nebo je nemá. Výjimku tvoří třeba práce načerno, tam peníze unikají, ale to zase není tolik a – upřímně řečeno – buďme rádi, že lidé chtějí pracovat, byť načerno. Státu tu peníze unikají, ale pokud si objednáte instalatéra načerno, máte z toho prospěch vy a on, jen stát utře, což málokoho mrzí.

Pak jsou tu ještě mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací. Možná jsou některé zcela zbytečné, ale na tom už stát nezkrachuje. Prostě jde o to, že analogie mezi státem a firmou (nebo rodinou či domácností) je jako inspirace užitečná, ale asi tak, jako se já nechám inspirovat himálajským horolezcem, abych v práci chodil v rámci hubnutí do schodů pěšky.

Užitečné neužitečnosti

Stát prostě dělá věci, které by se dělat měly, ale na první pohled z toho mnoho nekouká. Třeba platí školy, kde se děti učí hru na hudební nástroje, nebo financuje vysoké školy, kde se někdo učí arabštinu. Výsledky se projeví třeba až za deset nebo dvacet let, je to stejné jako investice do památek nebo základního výzkumu.

Dnes existuje celý průmysl, který žije z dinosaurů, ale nebýt „neužitečných“ vědců, nikdo by netušil, že nějací dinosauři kdysi existovali. Nedávno si stát vzpomněl, že potřebuje lidi, kteří umí arabsky, protože bezpečnostní služby a ambasády se bez takových podivínů neobejdou. Nastala panika, kde je vzít. A na to máme stát, instituci, na kterou všichni nadáváme, ale která na sebe bere věci, co na sebe komerční subjekt nikdy nevezme, protože celé roky z toho nekouká ani koruna. Stát není domácnost a není ani firma. Je to prostě stát, který nás bude něco stát.

To nijak nevylučuje fakt, že stát se má řídit prakticky a podle zásad zdravého rozumu a že vždycky platí, že něco je za něco. Ale stejně: Když se panu Babišovi nebude někdo ve firmě líbit, tak ho vyhodí. Kam někoho neužitečného vyhodí, až bude řídit stát?



Klíčová slova: Andrej BabišAno2011penízevolbyfirmaAgrofert



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama