Dvakrát neuslyšíš jednoho prezidenta. Jak Barack Obama dokonale otočil | Reflex.cz
reklama
nahoru

Dvakrát neuslyšíš jednoho prezidenta. Jak Barack Obama dokonale otočil

Daniel Deyl6. září 2013 • 00:15
Dvakrát neuslyšíš jednoho prezidenta. Jak Barack Obama dokonale otočil
Obama
• foto: 
Ľubomír Kotrha

Nesouhlas s „blbou válkou“ George W. Bushe vynesl Baracka Obamu v roce 2008 do Bílého domu. Od té doby prezident otáčí a otáčí, až se dostal do pozice stěží rozeznatelné od Bushovy.

reklama

„Víkendoví válečníci v Bushově administrativě s ideologickým programem zatáhli naši zemi do války. Saddám Husajn je řezník, ale nepředstavuje pro Spojené státy žádnou přímou hrozbu,“ řečnil talentovaný mladý politik druhého října 2002 na Federal Plaza v Chicagu. Hlavní hvězdou večera byl reverend Jesse Jackson, prominentní aktivista Demokratické strany; náš řečník, senátor státu Illinois, se na druhý den ani nedostal do novin.

O šest let později si však Barack Obama ke svému vystoupení na chicagském mítinku (jednom z prvních svolaných za účelem protestu proti úmyslu prezidenta Bushe juniora napadnout Irák) velmi dobře pamatoval. „Jsem jediný z prezidentských kandidátů, kdo nikdy nehlasoval pro invazi do Iráku,“ opakoval přesvědčivě, jak už to on umí.

Byla to nepochybně pravda. Zčásti za to Obama vděčí svým pevným a principiálním názorům na zahraniční politiku USA, a zčásti skutečnosti, že se ho o hlas na podporu invaze nikdo neprosil; senát státu Illinois o takových věcech pochopitelně nehlasuje. (Když v roce 2005 Obama vstoupil do federálního Senátu, už byla válka nepopulární a brojit proti ní si nežádalo tolik odvahy jako v měsících krátce po 11. září 2001.)

Kdy nařídit útok

Před prezidentskou volbou roku 2008 však protiválečný postoj Obamovi prokázal nejednu dobrou službu. „Prezidentovi z ústavy neplyne pravomoc jednostranně nařídit vojenský útok s cílem jiným než zastavit skutečnou a bezprostřední hrozbu,“ řekl v primárkách v roce 2007. Tehdy mohl na své konkurenty v boji o nominaci na prezidentskou kandidaturu za Demokratickou stranu dělat dlouhý nos; senátoři Hillary Clintonová a John Edwards Bushovi nejméně jednou iráckou invazi posvětili.

Jeho tehdejší oponent a dnešní viceprezident Joe Biden šel ještě dál: „Pokud nejsme napadeni nebo nemáme důkaz, že nám napadení hrozí, nemá prezident právo vtáhnout tento národ do války. A když tak přesto učiní, tak bych udělal všechno, aby byl ústavní žalobou zbaven funkce.“

Jak poznat „blbou válku“

A znovu Obama v letech 2007/2008 (různé obdoby tohoto prohlášení padaly během obou let): „Nejsem proti každé válce, ale proti blbé, nezodpovědné válce.“ Co tedy je blbá válka? „Vím, že invaze v Iráku, do níž nás vede vášeň, nikoli rozum (...), bez silné mezinárodní podpory, pouze na Blízkém východě rozdmýchá oheň těch nejhorších impulsů arabského světa a posílí řady al-Káidy.“

A co přesně chtěl Obama jako prezident dělat? „Jako vrchní velitel nikdy nezaváhám při obraně USA, ale pošlu vojáky do akce pouze s jednoznačným úkolem. (...) Obnovím tvrdou, přímou diplomacii, která zabrání Íránu získat jadernou zbraň a omezí ruskou agresivitu.“

Uplynulo dalších šest let - a ejhle, Obama má za sebou přímou vojenskou podporu jednoho arabského převratu (Libye) a v Sýrii se chystá vstoupit do nejkomplikovanější a nejnepřehlednější občanské války, jakou si dokážete představit. Bez souhlasu Kongresu (to si na poslední chvíli rozmyslel) a s mezinárodní podporou v podobě Francie. Němce Obama ani nežádal a Britové jej odmítli, zatímco Rusové a Číňané jsou proti; celkem vzato, má Obama menší mezinárodní podporu pro zásah v Sýrii než Bush před iráckou válkou.

„Spojené státy mají morální odpovědnost tvrdě odpovědět (na použití chemických zbraní v Sýrii),“ praví se nicméně prohlášení Bílého domu na to téma.

Kdo nakreslil „červenou čáru“?

To nejsou jediné nesrovnalosti. „Pro nás vede červená čára tím momentem, kdy zjistíme, že je ve hře spousta chemických zbraní. To by náš pohled na situaci měnilo,“ řekl Obama před rokem. „Já jsem žádnou červenou čáru nenakreslil. To svět ji nakreslil,“ řekl letos v prvním zářijovém týdnu, zatímco čekal na povolení Kongresu udeřit proti Asadovi (a na summit G20, kde by se snad mohlo ještě upéct nějaké diplomatické řešení).

Obama v tom nejede sám. „Tato (Bushova) vláda si zvykla příliš často ořezávat fakta podle toho, jak se jí ideologicky hodí,“ řekl v roce 2004 John Kerry, prezidentský kandidát Demokratické strany. Ono ořezávání faktů spočívalo v tom, že Bush a spol. postavili ospravedlnění své invaze do Iráku na dohadech, že Saddám vlastní zbraně hromadného ničení.

„Máme přesvědčivé důkazy o tom, že syrská vláda použila chemické zbraně,“ řekl na přelomu letošního srpna a září týž John Kerry, dnes již Obamův ministr zahraničí. (Pokud Američané nějak vědí, že za útok sarinem na předměstí Damašku skutečně odpovídá Asadův režim, nechávají si to pro sebe. To je nanejvýš pozoruhodné, protože zdravý rozum by zdánlivě Asadovi velel nic takového nedělat.)


Jak se v Obamových výrocích orientovat?

1) Můžeme si myslet, že realita vládnutí je složitější než vymýšlení sloganů v kampani a že Obama-kandidát si toho byl vědom méně palčivě než Obama-prezident. Nebylo by to poprvé: John Kennedy jeden den mluvil o tom, že je třeba se dohodnout s Rusy, protože „všichni obýváme stejnou planetu, všichni sdílíme stejnou budoucnost a všichni jsme smrtelní“ - a než se týden s týdnem sešel, posílal vojáky do kubánské Zátoky sviní. Bill Clinton se chtěl věnovat ekonomice („It's the economy, stupid!“ zněl interní slogan jeho štábu v první kampani v roce 1992), ale proválčil v Evropě, Africe a Asii obě svá služební období. I George W. Bush šel do Washingtonu s tím, že vůbec nechce „budovat státy“ - ale skončil tak, že do Afghánistánu a Iráku nasypal celkem přes pět bilionů dolarů.

2) Můžeme si myslet, že Obama se prostě lehkomyslně vtáhl do vlastní pasti. Nejprve pod tlakem internacionalisticky smýšlející části voličstva vyhlásil ultimátum o červené čáře a pak se z něho neuměl se ctí vykroutit, což zase požaduje izolacionisticky smýšlející (dnes většinová) část voličstva. Babo, raď.

3) Můžeme si myslet, že Obama má eso v rukávě, s nímž veřejnost dosud nepočítá. Například je možná tajná spolupráce s Íránem. Teherán je dosud ve věci ohrožení svého stálého spojence Asada překvapivě odtažitý a neutrální. „Když dojde na nejhorší, splníme vůči Sýrii svoji humanitární povinnost,“ řekl například čerstvý prezident Hasan Rúhání. Žádné protiamerické výlevy jako u jeho předchůdce Ahmadínedžáda; jestli je to známka nového, smířlivějšího kursu íránské politiky, nebo jen neochota angažovat se v tomto konkrétním případě, dosud nevíme. Víme však, že středobodem americké strategické pozornosti na Blízkém východě je Teherán, nikoli Damašek.

4) Můžeme si myslet, že válka v Sýrii má jiný účel než ten deklarovaný, de facto humanitární. Mohou být ve hře obchodní zájmy, jejichž komplikovanosti neumíme dohlédnout. Je možné, že se to hodí například neznámým vlastníkům amerického Fedu, kteří na válce - jako na každé jiné aktivitě, která má co do činění s vládními výdaji - profitují? Nebo jde o plynovod a ropu (když Sýrie je čistým dovozcem ropy)? Nebo John Kerry ovládne syrský průmysl, jako Madeleine Albrightová ovládla po válce v Kosovu tamní těžařství? Nebo Obamu řídí UFO? (Slušná odpověď je, že to bohužel nevíme, ačkoli některé z uvedených možností nám mohou připadat pravděpodobnější než jiné.)

5) Můžeme pochopit, že politici říkají, co se jim zlíbí v představě, že je to lidem stejně jedno. Od moci je odstaví stejně jenom dvě věci: a) když budou mít voliči velmi rychle a markantně hloub od kapsy než ještě přednedávnem (to platí ve vyspělých zemích); b) když bude protivník spřažen s mocnějším policajtem (platí v zemích, jako jsou Rusko nebo Česko).

6) Můžeme se Sýrií prostě nezabývat. Nic stejně nezměníme a naše porozumění světu nebude o mnoho horší, než kdybychom četli sto analýz denně. (I tenhle postoj má svoje minus; jeho kumulace obvykle koinciduje s desítkou staropramenem a s večery u TV Nova).

Daniel Deyl


Klíčová slova: Obamasýrieinfo xinfox



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama