Daniel Deyl: Sexisté a homofobové nás chrání před vymřením | Reflex.cz
reklama
nahoru

Daniel Deyl: Sexisté a homofobové nás chrání před vymřením

Daniel Deyl2. září 2013 • 12:42
Daniel Deyl: Sexisté a homofobové nás chrání před vymřením
sexmise
• foto: 
Profimedia.cz

Hnutí za práva homosexuálů a rovnoprávnost žen mají temného společného jmenovatele: jejich logickým cílem je buď smrt, nebo totální revoluce, případně obojí.

reklama

Než obrátíte oči v sloup, jaký že fašistický text se to na stránky Reflexu dostal, ještě zadržte. Kdo se naopak těší na bátorovsko-zemanovské výpady proti buznám a spol., může překliknout jinam; v následujících řádcích se jich nedočká.

"Gayové jsou na tom lépe," hlásal v půli srpna titulek ve Slate Magazine. Mainstreamová americká internetová publikace, ve svém oboru naprostá špička, pod ním zveřejnila text, jenž vysvětloval, proč jsou homosexuální muži středního věku fyzicky přitažlivější než jejich heterosexuální vrstevníci, zejména pak otcové. Více o svůj zevnějšek pečují, zněla odpověď; jednak na to mají více času i peněz a jednak nežijí v onom permanentním stresu, jejž starost o rodinu přináší.

"Nemít děti je OK," zněl titulek na stránkách sesterské publikace The Atlantic, jednoho z nejkvalitnějších časopisů světa. Text je součástí seriálu, v němž jednotliví přispěvatelé debatují na téma rozhodnutí ženy (či páru) neplodit potomstvo. V poměru 100:0 v něm převažuje postoj, že takové rozhodnutí zcela spadá do kategorie individuální svobody jednotlivce a je proto nezadatelným právem. "Rozhodnout se nemít děti je stejná volba jako nedat si zmrzlinu nebo nejet na Floridu (sorry, Florido)," vystihuje tento postoj jeden z diskutujících.

A skutečně, respekt k alternativním způsobům vedení sexuálního života je leitmotivem značné části společenského diskursu začátku 21. století. Homosexuálové by neměli trpět za svoji orientaci, tvrdí lidé, jejichž názory snad lze shrnout jako progresivně liberální. Ani ženy, které se rozhodnou děti mít pozdě (a tedy jich mít málo), vychovávat je bez jejich otce, případně nemít je vůbec, by neměly nést žádné stigma. Naopak, měly by být považovány za předvoj hnutí vedoucího ke zrovnoprávnění společenského postavení příslušníků obou pohlaví (nebo dokonce tří pohlaví: pokud se narodíte v Německu po 1. listopadu, můžete být pohlaví "neurčeného").

Toto dvouhlavé progresivně liberální hnutí za respekt ke individuální svobodě ve věcech sexuálních/rozmnožovacích/rodinných sklízí po celém Západě velké úspěchy. Většina anglosaských a evropských zemí včetně Evropské unie tlačí na zavedení kvót v orgánech státních i korporátních. Mnoho týchž zemí již prosadilo možnost uzavírání homosexuálních sňatků. Obojí je důkazem, že progresivně liberální ideál zaznamenal na politické rovině obrovský úspěch.

To je důvod k radosti. Svoboda jedince je dynamem, jež dodává demokracii potřebnou energii. Možnost svoji lásku neskrývat (v případě homosexuálů) nebo ji nepředstírat (v případě bezdětných žen) je logickým pokračováním práva netrpět za barvu kůže či náboženskou víru. Je to argument, nad nímž by se podle logiky věci měli nadchnout liberálové i konzervativci.

Není například žádný slušný důvod upírat dvěma homosexuálům vztah, jenž je zavazuje odpovědností k sobě navzájem i ke zbytku společnosti. (Jak je možné, že tazkvaní sociální konzervativci bývají k tomuhle argumentu zcela hluší, je mimo chápání autora těchto řádek.) Stejně tak neexistuje slušný důvod upírat homosexuálním párům právo adopce. Sázka na to, že dva lidé, kteří sami dítě mít nemohou, ale stojí o ně, vytvoří lepší podmínky než dětský domov, vypadá bezpečně. To vyhovuje jak progresivně liberálnímu argumentu o naplnění individuální svobody, tak křesťanské myšlence pomoci bližnímu v nouzi, v tomto případě adoptivním rodičům i dítěti.

Kdo nám nefandí, s tím je třeba zatočit

Argument za respekt vůči homosexuálům (šířeji takzvané komunitě LGBT) a argument za právo volby reprodukce se ovšem rozcházejí v argumentaci. Homosexuálové tvrdí, že jejich orientace je vrozená a nemohou s ní nic udělat, i kdyby chtěli. Ženy s netradičními postoji k sexuálnímu/rozplozovacímu/rodinnému mechanismu se opírají o argument právě opačný: že je čistě věcí jejich svobodné volby. Výsledek je tentýž: ti, kteří nám fandí, oslavují různost, kdežto ti, kteří nám nefandí, jsou bigoti a je třeba s nimi podle toho zatočit.

To není nadsázka. Například Ferdinand Peroutka mladší napsal v červnu pro blog České televize text, jenž relativně mírným výrazivem nesouhlasil s homosexuální propagandou. Nastojte - Česká televize odmítla text zveřejnit. (Později jej otiskly Lidové noviny.) Berme to jako varování.

Není patrně náhoda, že toto dvouhlavé progresivně liberální hnutí je úspěšné právě ve vyspělých zemích západní civilizace, která klade na individuální svobodu větší důraz než Asiaté a Afričané. Má to jeden problém: právě tyto země vymírají.

Prostý - a známý, ale v této diskusi často přehlížený - fakt je, že ani jedna vyspělá země neprodukuje tolik potomstva, aby dokázala udržet růst své populace alespoň na nule. K tomu je zapotřebí, aby každá žena porodila v průměru 2,1 dítěte; podle údajů CIA World Factbook tuto hranici překračuje pouze Izrael (kde se ovšem o populační růst starají tamní Arabové, což je zcela jiný problém). Všechny ostatní vyspělé země buď doplňují své chybějící obyvatelstvo imigranty, což je nadmíru komplikovaná věc sama o sobě, nebo efektivně vymírají. Nenechme se zde mýlit údaji o čistém přírůstku a úbytku populace; stoupající úroveň medicíny prodlužuje věk a dopad snížené porodnosti sice oddaluje, ale nenapravuje.

Jiný způsob, jímž se politici snaží hrozbu vyhynutí zaplašit, je poskytování finanční pobídky ženám, aby nemusely bolestně volit mezi kariérou a dítětem. Velmi aktivně se o to pokouší například Německo. Jenže to nefunguje. Porodnost dosahuje 1,4 dítěte na ženu a v tom je samozřejmě zahrnuta i podstatně vyšší porodnost mezi imigranty. Plných třicet procent Němek plánuje bezdětnou budoucnost; že to mnohým z nich patrně nevyjde, je druhá věc.

Příčinná souvislost mezi jednotlivými charakteristikami vyspělých zemí - úspěchem progresivně liberálního smýšlení, vysokou ekonomickou výkonností a vymíráním - je komplikovaná až běda. Autor tohoto textu je přesvědčen o tom, že právě zbytnělý důraz na individuální blaho, formulovaný již v ústavě USA jako právo usilovat o štěstí, má sklon v různých dobách vypučet různými otvory: jednou jako thatcherovský ekonomický neoliberalismus, jindy jako feminismus, ještě jindy jako hnutí LGBT.

Jedno i druhé má své nesporné klady i zápory; zároveň živí jedno druhé. Pokud Ayn Randová s Margaret Thatcherovou přesvědčily lidi, že individuální blaho je to, o čem  lidské existenci jde, není divu, že se podle toho lidé chovají. Sex je prima, ale mít děti je drahé; zařiďme tedy jedno bez druhého a bude dobře. Ale přesvědčení autora je jedna věc a fakta druhá; držme se tedy raději toho druhého.

Jak neplatit pojištění, ale dostat miliony zpátky

Hnutí LGBT i za právo volby reprodukce (jak angličtina půvabně nazývá výše zmíněnou možnost ženy svobodně rozhodovat o svých dětech, jejich původu, podmínkách výchovy a existenci vůbec) má společného nepřítele: prostředí, které považuje tradiční rodinu za nejlepší ze známých způsobů pořizování dětí a jejich výchovy. Kámen úrazu je v akcentu: už nejde o toleranci, o pomoc bližnímu v nouzi. Jde o víc, o zrovnoprávněné postavení LGBT a reprodukčně volebních priorit na roveň uspořádání tradičnímu. Nejde o to, aby většinový způsob života toleroval menšinu, nýrbž o to, aby oba pořívaly stejnho stupně legitimity.

Tady nastává problém. Protože neznáme smysl bytí, nemohou naše závěry být definitivní. Zdá se však, že negentropické puzení k organizovanosti existence, jejíž jsme chtě nechtě součástí, nám velí přežít a organizovat se. Přežívat ve fyzickém smyslu dosud umíme výhradně plozením dětí; přežívat ve smyslu kulturním umíme pouze prací. Přesto nikde - v Desateru, v ústavách ani žádném jiném psaném či nepsaném kodexu - není povinnost mít děti zakotvena, stejně jako není zakotvena povinnost pracovat. Donedávna bylo jaksi automatické, že lidé dělají, co mohou, aby se uživili, a mají děti. Obojí je údělem, jejž většina z nás dosud přijímala, jakkoli mu nerozumí o mnoho lépe než pasoucí se kobylka s hříbětem po boku.

Křesťanství jde ještě dál, ačkoli to tak neformuluje: princip monogamie zaručuje, že se plus minus na každého dostane. Je to svého druhu kolektivní pojištění; budeš mít děti a pracovat, za což se ti dostane jistoty, že když nebudeš moci, dostane se ti pomoci od těch, kteří mohou.

Západní společnosti slouží ke cti, že je schopna a ochotna se aktem milosrdenství postarat o ty, kteří toho schopni nejsou. Lze s hrdostí považovat za triumf ducha například organizaci paralympijských her. Společnost tím dává najevo, že i když někdo má jen jednu nohu a nemůže vykonávat zdaleka všechny práce jako lidé obounozí, je to pořád člověk, na jehož důstojnosti záleží stejně jako na důstojnosti člověka obounohého. Ale nikoho nenapadne  tvrdit, že paralympionik je stejně výkonným sportovcem jako olympionik. Žádný olympijský šampion by neusiloval o vyniknutí mezi paralympioniky.

Společenské milosrdenství vůči postiženým ve formě paralympiády je svého druhu ekvivalentem společenského milosrdenství vůči homosexuálům ve formě povolení adopce dětí (ačkoli zde představuje další hodnotu akt milosrdnství vlči adoptovanému dítěti). Běh osudu připravil příslušníky obou skupin o jeden z důležitých aspektů lidského  života; společnost na to odpovídá aktem milosrdenství. (Výměnou za to dostává většinová společnost, ehm, hanlivou přezdívku "breeders" - tedy ti, kteří jsou na chov, na semeno. Mezi americkými homosexuály je to přezdívka běžná, jestli má český ekvivalent, autor bohužel neví.)

Jak v tomto světle vypadá reprodukční volba? Jako volba člověka, který odmítne platit pojištění, ale když mu vyhoří barák, chce své čtyři miliony zpátky. "Děti jsou možností, ne nevyhnutelností, ekonomicky ani kulturně," píše Kate Derringer Barclayová v britském deníku The Guardian. "Existují spolehlivé metody antikoncepce a péče o seniory, takže děti již nutností nejsou." Není známo, jestli Kate plánuje strávit život péči o seniory zdarma, ale pokud ne, bude to muset podle jejího plánu udělat někdo jiný. Kdo? To je přece věcí individuální volby. Asi ten, koho to baví.

Je složité představit si, že pokud bude prioritám hnutí LGBT i reprodukčním volbařům vyhověno, že se začne rodit více dětí; prostě nebude, kdo by je rodil. Zbývají dvě možnosti: přívrženci obou hnutí jsou a) natolik cyničtí, že záměrně směřují k vlastnímu vyhynutí; b) chtějí úbytek obyvatelstva nahrazovat jinak, způsobem zcela zásadně a převratně jiným, než jak se dělo dosud, nejspíš za výrazného přispění biotechnologií. Některé vlaštovky tohoto směru jsou již na obzoru nebo ještě blíže: děti "na objednávku" genetickým výběrem dárce semene podle předem daných kritérií; ženy rodící po šedesátce za pomoci hormonální terapie; muži nosící plody voperované do útrob. Klonování je v téže řadě, jen o něco dále. Naneštěstí jsou vysvětlení a) i b) podobně znepokojivé.

Velká biologická revoluce

Je třeba proto doříci argument až do konce. Toto progresivně liberální uvažování má zřetelnou snahu oddělit sexualitu od reprodukce a rodinu nahradit souborem jedinců rozhodujících nezávisle na jedincích ostatních. To však je cíl, který ke svému dosažení nepotřebuje toleranci stávajícího řádu. Chce stávající řád zrušit a nahradit řádem jiným; chce provést revoluci, jež by šla podstatně hlouběji než revoluce francouzská či bolševická. Nechce rušit pouze řád společenský, nýbrž i biologický.

Člověk má právo požadovat toleranci od systému, v němž se pohybuje. Jestliže se tak však člověk rozhodne, učinil by zároveň dobře, aby onen systém ctil a nevysmíval se mu. (Z toho může plynout nakvašení mnoha heterosexuálních lidí vůči podnikům typu gay pride, ona tolik propíraná netolerance.) Pokud je to obráceně a někdo nepožaduje toleranci stávajícího řádu, nýbrž jeho zrušení, je možné, že mu vývoj dá za pravdu. Ale nemůže od stávajícího řádu čekat toleranci. Může čekat obranu; říká-li se jí homofobie a sexismus, budiž tomu tak.

Daniel Deyl




Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama